SA Ptačincová olšina

Stručná charakteristika
Periodicky nebo epizodicky zaplavované lužní lesy vázané na glejové půdy v úzkých a hlubších údolích v pahorkatinném stupni, vzácně v nejnižších polohách podhorského stupně. 
   
Struktura a druhové složení
Společenstvo je diferencováno obvykle ve tři patra: stromové, keřové a bylinné; mechové patro s pokryvností do 25% se jen zřídka uplatňuje ve stavbě jednotlivých fytocenóz. Fyziognomii porostů určuje ve stromovém patře dominantní olše lepkavá (Alnus glutinosa) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), popř. rovnoměrné zastoupení obou těchto dřevin. K nim místy přistupuje s vyšší dominancí dub letní (Quercus robur) nebo habr obecný (Carpinus betulus). Účast ostatních dřevin je zanedbatelná. Keřové patro bývá místy uměle odstraňováno.
Nejvyšší stálosti a dominance dosahuje bez černý (Sambucus nigra), časté, ne však dominantní, bývají javor klen (Acer pseudo-platanus), líska obecná (Corylus avellana) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Ve složení bylinného patra převládají nitrofilní a hygrofilní druhy. S vysokou stálostí se objevuje ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea -diferenciální druh společenstva) a dále kostřava obrovská (Festuca gigantea), orsej jarní (Ranunculusficaria), čistec lesní (Stachys sylvatica), plicník lékařský tmavý (Pulmonaria obscura), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere). hluchavka pitulník (Galeobdolon luteum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), kuklík městský (Geum urbanum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), sasanka hajní (Anemone nemorosa), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) (poslední dva druhy jsou nejčastějšími dominantami letního aspektu). Místy převládá hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). V současné době silně proniká do těchto porostů neofyt netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), která zatlačuje ostatní druhy bylinného patra. Asociační diferenciální druh ptačinec hajní (Stellaria nemorum) je méně častý. Ve složení mechového patra se jen místy výrazněji uplatňuje bezvláska vlnkatá (Atrichum undulatum) nebo měřík čeřitý (Mnium undulatum). 
   
Rozšíření a výskyt
Ptačincová olšina je v českých zemích rozšířena v pahorkatinném stupni, vzácně v nejnižších polohách podhorského stupně České vysočiny a moravských Karpat.
Na území Prahy je výskyt této asociace rekonstruován ve všech hluboce zaříznutých potočních údolích. Vystupuje jen v úzkých lemech podél potoků, a proto se podílí jen nepatrným zastoupením na vegetačním krytu území. Lze předpokládat, že již v původním vegetačním krytu představovala vzácné společenstvo.
Relativně přirozené porosty této asociace byly zjištěny v údolí Šáreckého a Kunratického potoka, v Tichém údolí, podél Rokytky (u obce Nedvězí), v Břežanském dolu, Modřanské rokli, v Prokopském a Radotínském údolí.