Osvícených hospodářů z rodu Lehovců si lidé vážili

Osudy rodu statkáře Lehovce, který Kolovratům zanechal křížek na okraji obce, zaujaly Jiřího Missbichlera natolik, že se rozhodl podělit o zápisky z kronik se čtenáři Kolovratského zpravodaje. Jako zdroj mu posloužily vzpomínky nejstarší dcery Josefa Lehovce, Miloslavy Hofmanové.

Lehovcovi byli uznávanými hospodáři

Statek u Lehovců, č.p. 7 (od roku 1926 č.p. 107) byl hospodářskou usedlostí známou od roku 1841 a patřil do vesničky Tehovičky. Dnes ho najdeme v Mírové ulici, oproti úřadu městské části. Stavba má typickou architekturu selského statku ve tvaru obdélníku.
Na pravé straně při pohledu z ulice je původní obytné stavení, za nímž bývala kolna pro úklid hospodářského nářadí. Na levé straně při pohledu z ulice býval výměnek, stáje pro dojnice a koně, a vzadu na severní straně stávala stodola.
Josef Lehovec se narodil roku 1834 a zemřel v roce 1895 ve věku 61 letech. Je pohřben na starém hřbitově. Druhým hospodářem byl Josef Lehovec, narozen roku 1863, zemřel v roce 1928.
Třetím a posledním hospodářem v č.p. 7 (107) se stal Josef Lehovec, narozen roku 1893. Ten se oženil s Marií Skřivanovou, dcerou zemřelého Františka Skřivana, rolníka v Kolovratech, č.p. 5. Oddáni byli 15. listopadu 1919 v kostele sv. Ondřeje. Josefovi
bylo tehdy 26 let a Marii o rok méně.
Rod Lehovců, pocházející ze Sibřiny, statek rozšířil a zmodernizoval. Členové rodin byli v obci považováni za dobré hospodáře a vážené občany, činné v komunální politice. Josef Lehovec (1863) byl do obecního zastupitelstva zvolen v roce 1923 jako hospodář na výměnku. Dlouhá léta byl také členem výboru Sboru dobrovolných hasičů Kolovraty-Tehovičky. V roce 1897 na své náklady uspořádal Hasičský ples a z výtěžku zakoupil pro sbor jeden díl savic. Byl také zakladatelem hasičské knihovny.
Josef Lehovec (1893), poslední hospodář tohoto rodu v Kolovratech, byl velmi vzdělaný. V mládí se dobře učil, ale studovat vysokou školu odmítl s tím, že se mu líbí hospodaření. Rodiče Josefa museli celý statek od svého otce koupit a splatit do koruny. Josef začal na statku hospodařit v letech 1921 – 1922. Byl pečlivý a dál své zděděné hospodářství modernizoval. Přikoupil další pole a louky, až výměra polí dosáhla 21 ha. Josef Lehovec byl největším sedlákem v Kolovratech. Na statku měl dva páry pěkných koní. Později byl ke koním přijednán kočí, krmič a do hospodářství služka.
Josef Lehovec (1893) byl po otci velmi společenský. V roce 1912 se stal rovněž členem místního hasičského sboru, v jeho čele stál pak od roku 1946 do roku 1949. Také on byl volen do místního zastupitelstva, kde zastával funkci osadního starosty. V letech 1923 až 1936 měl na starost správu hřbitova, dražbu obecních pozemků a luk a pečoval také o příkopy a cesty. Staral se nejen o dělníky, kteří silnice udržovali, ale také o lamače kamene v obecních lomech. Byl prvním sedlákem v Kolovratech, který měl osobní auto.
Josef a Marie Lehovcovi měli tři dcery, tudíž rod vymřel po meči. Rod Lehovců byl hodně postižen nemocemi a léčba stála hodně peněz. Když do rodiny přišel doktor Jeřábek z Uhříněvsi, říkal Lehovcovi: „Až k vám přijdou ženichové, tak jim řekněte, že vaše dcery mají věna u doktorů.“
V roce 1945 se nejstarší dcera Miloslava provdala za Václava Hofmana ze Všestar, který od roku 1940 v Kolovratech pracoval jako zemědělský adjunkt ve statku Josefa Křížka.
Selka Marie Lehovcová zemřela v roce 1947 a hospodář Josef Lehovec nemohl pro nemoc dál hospodařit. V roce 1947 předal proto statek manželům Hofmanovým. Sedlák Josef Lehovec přežil svou manželku o deset roků. Zemřel v roce 1957 ve věku 64 let. Od této doby se v č.p. 107 říká u Hofmanů. Mladí hospodáři se starali o zděděný majetek po vzoru svých předchůdců. Václav Hofman se svou ženou Miloslavou na statku hospodařili do roku 1953, kdy museli vstoupit do JZD Kolovraty, ale v zemědělství nepřestali pracovat. Družstvo u Hofmanů udělalo ze stodoly kravín pro 40 dojnic, o které pečovala paní Hofmanová se svojí sestrou Boženou Stárkovou a paní Kolečkovou. Václav Hofman se stal rostlinářem na farmě v Kolovratech.
Oba manželé odešli z JZD do důchodu. Václav Hofman zemřel v roce 2005 ve věku 85 let a jeho manželka Miloslava ho následovala o tři roky později v 87 letech. Její sestra Božena se provdala za řezníka z Kolovrat Ladislava Stárka z č.p. 43, nejmladší Eliška si vzala elektrotechnika Josefa Flenera ze Skály čp. 279.
Manželé Hofmanovi vychovali tři děti, syny Josefa a Václava a dceru Libuši. V roce 1996 syn Josef přestavěl bývalý výměnek na rodinný dům, č.p. 414. Při stavbě chtěl také předělat vjezd do dvora, ale památkáři to nedovolili, čímž se zachoval původní stav statku.

Draní peří bylo společenskou událostí

Do statku k Lehovcovým chodilo až patnáct draček. Selka Marie Lehovcová měla na třicet hus. Peří se dralo celý den od osmi rána do deseti hodin večer. Po celou dobu se všechny stravovaly na statku a jídlo dostávaly i pro celou rodinu. Při draní se vyprávěly různé historky, četlo se nebo zpívalo. Draní končilo tzv. dodernou, na kterou se všichni moc těšili. Selka se musela vždy předvést - nabídla pečené maso, koblihy i trochu sladké. Pokud byla hudba, stačila heligónka, tak se hrálo a zpívalo.
Draní peří bylo společenskou událostí. Čarovná voda pomáhala zvířatům Když na statku u Lehovců přestal žrát kůň nebo kráva, tak selka poslala nejstarší dceru Miloslavu s hrnkem či s bandaskou pro zázračnou vodu k sousedce Novákové, do usedlosti č.p. 4 (104)
v Tehovičkách.
U Nováků měli krásná vysoká kachlová kamna s pecí. V těch sousedka Nováková zatopila přineseným dřívím, neboť kvůli účinku to muselo být uhlí dřevěné. Poté si sedla k otevřeným dvířkům u kamen a potichu si něco povídala. Když zmlkla, uhlí vhodila do vody v nádobě a řekla: „Když uhlí spadne dolů, tak to bude dobré.“ Pak selka zvíře postříkala vodou, a to začalo žrát.

Kouzelná díž ochránila hořící statek

V roce 1926 začala v noci hořet stodola u souseda Františka Křečka, č.p. 114. Lehovcova stodola stála vedle oddělena velkým ořechem. Plameny šlehaly na Lehovcovu stranu a ohrožovaly stavení. Když to uviděla matka Josefa Lehovce, tak svému synovi a jeho ženě poručila: „Vyneste dížku na chleba ven a otočte ji k řezárně - plameny se obrátí na druhou stranu. Učinili tak, a plameny se opravdu obrátily. Aby díž měla čarovnou moc, nesmělo se v ní zadělávat na chléb ani péci v pátek. To se přísně dodržovalo, a když doma chleba došel, tak se šel vypůjčit do vedlejšího statku k Polaneckým, č.p. 106.

Rod Lehovců připomíná křížek a soška

Lehovcova rodina byla velmi pobožná. Dokladem toho je zachovalý křížek, který nechal na okraji Kolovrat směrem k sousední Uhříněvsi (v dnešní ulici Za Podjezdem) postavit sedlák Josef Lehovec (nar. 1834). Na křížku byl nápis Pane Bože, žehnej naší úrodě, L.P. 1861, J. Lehovec.
Další památkou na rod Lehovců je soška sv. Josefa ve štítu budovy č.p. 107. Když se u Lehovců narodil syn, pokaždé dostal jméno Josef. Tento zvyk se zachoval i v rodě Hofmanů.

Jiří Missbichler