Ondřej Bobík - kovář z kolovratského statku

Kovář z kolovratského statku se stal uznávaným mistrem

Když v roce 1929 Josef Křížek koupil kolovratský zbytkový statek, tak si s sebou přivedl i mladého kováře Ondřeje Bobíka. Následující řádky jsou příběhem člověka, který se z chudého chlapce stal váženým mistrem svého řemesla.

Ondřej Bobík (Bóbík) se narodil 19. října 1905 v Čičmanech na Slovensku v okrese Žilina. Ondřeje přivezl do Čech v roce 1920 jeho bratr a nechal ho v učení za byt a stravu u kováře Renera v Šestajovicích. Zde se také seznámil s Kristýnou Boubalovou, narozenou 14. února 1909, a v roce 1927 se s ní oženil. Oddáni byli v kostele v Jirnech. Jemu bylo 22 let a jeho manželce 18 let. V rodině se jim narodilo šest dětí.
Ondřej pracoval u kováře Renera až do roku 1929. V té době byl osloven Josefem Křížkem, majitelem statku v Kolovratech, aby pro něho pracoval jako kovář. Ondřej byl mladý, plný síly a elánu a místo na statku přijal. Jeho rodina zde dostala deputátnický byt a tak získala střechu nad hlavou. Ondřej opravoval vše, co bylo ze železa. Zhotovoval i nové díly a různá nářadí a koval koně. Během doby se vypracoval na mistra kováře a podkováře. Jako řemeslník byl uznáván i mimo své pracoviště. Na statku každé léto pracoval jako strojník u výmlatu obilí. Obsluhoval parní lokomobilu, která poháněla mlátičku, stroj na odběr slámy a fukar obilí.
Ve svém volném čase pracoval i pro některé kolovratské sedláky a koval jim koně. K tomuto účelu mu pronajímala kovářskou dílnu paní Navrátilová z čp. 69 na dnešní Mírové ulici, která ji vlastnila po svém zemřelém otci.
Manželka Kristýna Bobková pracovala na statku jako zemědělská dělnice na poli a dojička krav jako všechny ženy ve dvoře. V době žní pracovala u mlátičky, kde se starala o odběr vymláceného zrna.

Statkář si svého kováře považoval

Manželům Bobíkovým se ve statku narodilo pět dětí, které odrodila kolovratská porodní bába paní Kůstková z čp. 63, z dnešní ulice V Milíři. Rodina Křížkova se ke svému kováři chovala slušně. Oslovovala ho křestním jménem nebo titulem „mistře“.
Vážila si i jeho rodiny, což je doloženo tím, že dcera Křížkových Růžena se stala kmotrou syna Jiřího (1930), dcery Růženy (1931) a syna Ludvy (1936). Statkářka Marie Křížková byla kmotrou dcery Marie (1939) a syna Jendy (1944). Děvčata od svých kmotřiček dostala zlaté náušnice a hoši dostali peníze. Poslední syn Ondřej se narodil v roce 1947, pokřtěn byl v porodnici na Těšnově, ale kmotrem mu nebyl nikdo z rodiny Křížků.

Kovář obstál i jako kostelník

Práce kováře byla těžká a namáhavá a ani práce na statku nebyla procházkou růžovým sadem. Rodina Bobíkova jako jediná dostávala hrudku másla, když se „tlouklo“, a každé Vánoce načesané ovoce ze stromů kolem polí. Manželé Bobíkovi pracovali za měsíční mzdu stejně jako ostatní deputátníci ve statku.
V době okupace, když Němci sbírali zvony pro válečné účely, došlo i na kolovratský kostel sv. Ondřeje. Majitel statku požádal svého statného kováře, aby zvony sňal. Větší ze dvou zvonů se však sundat nepodařilo. Po válce chyběl v kostele kostelník, a tak Křížkovi požádali kováře Ondřeje, aby se této funkce ujal. Kostelníkem byl pak dva roky.
Rodina Bobíkova žila ze všech deputátníků na statku majitele Josefa Křížka nejdéle, a to od koupě statku až po jeho znárodnění (1929-1948). V roce 1948 se kovář Bobík osamostatnil a koupil si na úvěr v sousední obci Nedvězí Vobořilovu kovárnu čp. 34, ke které patřilo 2,5 ha polí. Bobíkovi začali hospodařit. Měli dvě krávy, dvě prasata, slepice a husy. Z Kolovrat do Nedvězí se odstěhovali 1. října 1948. Ondřej Bobík tam pracoval jako kovář živnostník až do roku 1953, kdy vstoupil do JZD Nedvězí.

Z chudého chlapce vážený občan

Tak se z chudého slovenského chlapce stal vážený kovář, občan Kolovrat a Nedvězí. Ondřej Bobík zemřel náhle 28. října 1971 ve věku 66 let. Jeho život byl naplněn těžkou prací zemědělského kováře. S manželskou Kristýnou vychovali čtyři chlapce a dvě děvčata. Na statku v Kolovratech žili 19 let. Manželka Ondřeje přežila o 21 roků a zemřela v roce 1992 ve věku 83 let. Kromě toho, že z existenčních důvodů byla nucena žít s celou rodinou ve statku, zajímala se ve svém volném čase o malování, psala krátké povídky a dopisovala si s jistou moravskou folklórní skupinou. Bohužel před svou smrtí, k velké lítosti svých dětí, veškeré dokumenty o této činnosti spálila.
Zaznamenáno podle vyprávění a vzpomínek Václava Hofmana z čp. 107 a dcer kováře Ondřeje Bobíka, Růženy Novotné (1931) a Marie Špicarové (1939). Některé údaje byly upřesněny dcerou Jiřího Křížka, paní Helenou Gantnerovou.
Jiří Missbichler