Kolovratské historické mylníky, mezníky a otazníky

V souvislosti se zahájením kolovratských oslav se pokusím nastínit hlavní mylníky, mezníky a otazníky z pozoruhodné historie Kolovrat, Tehoviček a Lipan. Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že jsem ve slově mylníky nepoužil obvyklejší měkké i. Je to záměr, který naznačuje, že i v dlouhém a komplikovaném histo-rickém vývoji Kolovrat se nakupilo mnoho omylů, polopravd a mýtů. Ty jsou mnohdy již natolik zažité do povědomí obyvatel, že se s nimi patrně budou jen neradi loučit. Vedle nich pak mohou při nepozorné nebo zmatené interpretaci již nově a kriticky zpracovaných a utříděných historických materiálů snadno vznikat mýty nové. O tom jsme se ostatně mohli přesvědčit již na slavnostním večeru v komentáři k historické části videoprojekce. Stačilo přitom, že se do nesprávné souvislosti dostaly údaje z nespolehlivé Hájkovy kroniky a správné údaje o vzniku obcí v našem regionu.
Začnu tedy zmíněnými mýty a mylníky. Na prvním místě k nim patří evidentní výmysl renezančního kronikáře Hájka o bitvě u říčanského dvorce roku 748, kde se měly řešit hraniční spory mezi vyšehradským a kouřimským knížetem. Rovněž sem patří pověst o Škaredé strouze jako zbytku starého vojenského opevnění a nikoli jako součásti staré zemské cesty z Prahy k sázavskému klášteru a dále do Vídně. Barokní základ mají báje o Kolovratech jako sídle českého šlechtického rodu Janoviců, kteří jsou považováni za vzdálené předky pánů z Kolovrat a údajně pocházeli od bájných žateckých Lučanů. Do stejného rámce pak zapadají i mýty o jihoslovanském původu Kolovratů. Smyšlené jsou též starobylé erbovní pověsti o vozovém kole ve znaku pánů z Kolovrat. Do stejné roviny se nyní posouvá dosud běžné tvrzení, že název naší osady i jméno jejích prvních majitelů pochází od známého spřáda-cího strojku, kolovratu. Ten byl ale vynalezen mnohem později a podle staré češtiny má název naší obce daleko větší spojitost s vinnou révou a vinným lisem. Tuto tezi podporuje nejen zná-mé pomístní jméno Viničky, ale i staré označení Pitkovického potoka jako Vinný.
Do rámce kolovratských mylníků bych si dovolil přiřadit snahy o upravování nebo likvidování historických objektů či tradičních celků. Tyto snahy bohužel obvykle vedou k ne-vratným ztrátám a vznikají ob-čas i v hlavách jinak víceméně moudrých. Do této kategorie patří radikální barokní přestav-ba gotického kostela sv. Ondře-je roku 1767 s přemístěním jeho lodě a zbouráním bývalé kaple sv. Prokopa s cennými freskami. Do stejné kategorie a navíc mezi kolovratské otazníky patří i nedávná uspěchaná demolice barokní sýpky jako nejstarší a nejcennější části starého poplužního dvora, provedená bez nezbytné dokumentace a obvyklého stavebně historického průzkumu. Přinejmenším mezi otazníky je třeba zařadit výstavbu podivné „vyhlídkové věže“ při bytové přestavbě selských statků v Tehovičkách doslova před okny našeho úřadu. Mezi otazníky je možno zařadit i snahy o úpravy na území Viniček, které jsou spojeny s bohulibými vinařskými aktivitami ostrovských mnichů. Lze jen doufat, že snahy o dotvoření kolovratského náměstí nepovedou k přebudování příjemného parku na tradiční návsi v méně příjemný holý plac s parkovištěm. K tomu se naskýtá i poněkud provokativní otázka, zda je přiměřené u nepravidelně rozložené příměstské vesnice našeho typu s absencí historických nároků na městská práva usilovat o náměstí?
Následující přehled hlavních kolovratských historických mezníků a milníků by mohl být velice rozsáhlý. Pokusím se proto o výběr, neboť věřím, že se s podrobnostmi budete moci seznámit nejen na přednáškách, ale i ve výroční publikaci. Datum zahájení oslav korespondovalo s datací starého pergamenu s prvním dokladem o Kolovratech 17. ledna 1205. Je pozoruhodné, že k tomuto datu se hlásí listina, sepsaná sice až o osm desetiletí později, ale přitom hodnověrně prokazující, že pan Mladota daroval ostrovským mnichům Kolovraty se 4 poddanskými usedlostmi a s hrazeným dvorcem a tvrzí již v období 1109-1140. Dobu vzniku Kolovrat proto můžeme bez obav posunout před rok 1109 a tehdejší tvrz můžeme považovat za původní sídlo slavného a rozvětveného českého rodu pánů z Kolovrat. Pan Mladota patrně byl jejich nejstarším předkem. Prvním doložených příslušníkem Kolovratů pak byl roku 1297 Zosimír z Kolovrat a Průhonic, který ale již Kolovraty nevlastnil. Věrohodný rodokmen pánů z Kolovrat pak začíná až roku 1347 od Albrechta. Ten rovněž již neměl s našimi Kolovraty co do činění, ale u jeho vnuka Jana je roku 1416 uváděno, že byl „seděním na Kolovratech“. Z toho lze usuzovat, že mu v té době v Kolovratech patřila nejen tvrz. To je jediný doklad o vazbách pravých pánů z Kolovrat k naší obci od dob pana Mladoty. 
Následuje první doklad o Lipanech z roku 1325. Mezitím došlo v Kolovratech v letech 1300-1352 k výstavbě gotického kostela sv. Ondřeje s farou a východní orientací kněžiště i jednoduché lodi. Od roku 1356 je u kostela doložena kaple sv. Prokopa s ostatkovým oltářem a od roku 1352 je známa i existence kostela sv. Martina s farou v Lipanech. Za Jana Lucemburského došlo k převodu Kolovrat z majetku ostrovských mnichů do rukou staroměstských kupců a lichvářů Rokycanských, kteří jsou jako majitelé uváděni ještě v letech 1344-1346. Roku 1363 dochází k poněkud kuriózní situaci, kdy se jako patron kolovratského kostela a tím i majitel obce uvádí rytíř Jan ze Zruče řečený Kolovrat. Pocházel z rodu rytířů ze Zruče a Chřenovic, kteří odvozovali své příbuzenství s pány z Kolovrat přes společné janovické předky a patřili mezi rody tzv. nepravých rytířských Kolovratů. V jejich majetku byly Kolovraty asi stejně krátkou dobu jako tomu bylo za předchozích kupců Rokycanských. Od roku 1380 se vesnice dostává opět do rukou církve, a to komendy rytířů sv. Jana Jeruzalémského neboli Johanitů v Uhříněvsi. Tento stav trval s výjimkou doby kolem roku 1416 až do husitských válek, kdy majetek Johanitů obsadila rodina staroměstských kupců Kbelských. Tento protiprávní zábor jim byl roku 1436 legalizován králem Zikmundem a přitom byly poprvé doloženy Tehovice. Těh byl ve staré češtině kloub a zdrobnělá podoba jejich jména se začala používat od poloviny 18. století jako projev podřízeného postavení vůči Kolovratům.
I další změny majitelů Kolovrat obrážely vrtkavost politických poměrů a míru oddanosti tehdejší šlechty vůči panovnické moci. Protože dědici staroměstského kupce a tehdejšího majitele Kolovrat Kbelského se dostali do křížku se zemským správcem Jiříkem z Poděbrad a jím ovládanou staroměstskou radnicí, museli roku 1449 předat majetek konšelům Starého Města pražského. Bohatí a vlivní pohusitští měšťané se patrně zasloužili o tehdejší opravu a dostavbu kolovratského kostela, poničeného během husitských bouří. Proto mohly být roku 1546 na novou mohutnou západní zvonici zavěšeny dva nové zvony. Tunový renezanční Prokop je dosud chloubou našeho kostela. Netrvalo však dlouho a již roku 1547 byl po nezdařeném odboji proti legitimnímu králi Ferdinandovi I. zdejší majetek Starého Města zabaven a pod cenou prodán věrnému a podnikavému rakouskému byrokratovi. Od jeho dědiců se Kolovraty s Uhříněvsí dostávají roku 1578 do rozsáhlého majetkového komplexu pánů Smiřických. Za jejich éry dochází k rozvoji vrchnostenského podnikání, což se u nás projevuje vybudováním robotního poplužního dvora, dvou velkých rybníků na Říčance, vrchnostenského vodního mlýna a krčmy. O starou tvrz však už nebyl zájem, proto se měnila v ruinu a roku 1722 její místo připomínal pouze kruhový hliněný násep.
Ani obrovské bohatství nezaručilo Smiřickým mocipánům zdraví a štěstí. Decimovaly je dědičné souchotiny a navíc se v českém stavovském povstání přidali na špatnou stranu. Proto jim byl rozsáhlý majetek po Bílé hoře nemilosrdně zabaven a převeden do rukou věrných lichtenštejnských knížat. Jejich obrovské latifundie se pak rozplynuly během pozemkové reformy po vzniku Československa. Během předlouhé vlády Lichtenštejnů se v obci udála řada změn. Po švédském plenění za třicetileté války musel být opraven dvůr, kostel a selské statky, nikoli však fara. Během šedesátileté vlády osvícené vévodkyně Marie Terezie Savojské došlo vedle prospěšných školských a sociálních reforem i ke gruntovní barokní přestavbě kostela sv. Ondřeje roku 1767 a k postavení sochy sv. Donáta.
Z novodobých mezníků bychom si měli připomenout zejména rok 1850, kdy po zrušení roboty a feudální správy došlo nejen k uplatnění obecní samosprávy, ale i ke vzniku politické obce Kolovraty. Do jejího rámce patřily i samosprávné osady Tehovičky, Nedvězí a Lipany. Od této doby započal i proces urbanistického srůstání Kolovrat a Tehoviček, který byl završen jejich administrativním spojením roku 1926.
Na závěr zbývá vyslovit se ke kolovratským historickým otazníků. A není jich málo. Patří k nim i předpoklad keltské osady s železářskou a zemědělskou výrobou při Říčance na území Kolovrat či Tehoviček v druhém století před Kristem a rovněž existence pohanského pohřebiště v polích u sv. Donáta a nového hřbitova. I na to by mohly dát odpověď nové archeologické nálezy při zemních pracích. Těch sice v naší obci probíhá denně značné množství, ale uvedené cíle jsou v určitém rozporu se zájmy investorů a jejich dodavatelů. K mnoha nálezům jistě dojde při výstavbě dálničního okruhu v prostoru mezi Kolovraty a Říčany, ale lze jen doufat, že se o nich dovědí i archeologové.
Dalším otazníkem, s jehož řešením nám asi žádný archeologický nález nepomůže, je otázka, zda byl pan Mladota skutečně nejstarším známým předkem pánů z Kolovrat. Lépe již na tom jsme s nepřímou datací kolovratské tvrze a hrazeného dvorce jako původního sídla pánů z Kolovrat na počátku 12. století. K tomu nám výrazně napomohl kritický překlad a rozbor pojmů z darovací listiny. Daleko menším problémem je doba zániku tvrze a přestavby hrazeného vrchnostenského dvorce na robotní poplužní dvůr. U tvrze se to dá předpokládat již po husitských válkách a u dvorce nejspíše v druhé polovině 16. století. Naproti tomu na zkušené památkáře a historické archeology ještě čeká rozřešení otázky, zda se pod věží kolovratského kostela nacházejí zbytky malého románského kostela z období 1150-1250, nebo jen kněžiště gotické jednolodní stavby z období 1300-1352? Dosud shromážděné poznatky jsou však již natolik závažné, že ukazují minimálně na nezbytnost odborného stavebně historického průzkumu kostelního podvěží. Případné zemní sondy by zároveň mohly dát odpověď na otázku existence oltářní apsidy na východní straně věže a mohutné kruhové zvonice před dnešním západním vchodem. Datace jejího vzniku by řešila problém, zda byl nynější zvon Prokop slit roku 1546 pro zdejší kostel, nebo do něj byl přenesen až později. To by mohlo řešit i stanovení stáří trámů nynější zvonové stolice, přemístěné ze západní věže roku 1767.
S barokní přestavbou kostela je spojena zejména otázka, jaké důvody vedly šlechtickou patronku, místní farníky či říčanského stavitele k radikální změně orientace jeho osy z východozápadní na severojižní, ke zbourání sakristie s pozůstatky gotické kaple sv. Prokopa a starých fresek, k umístění nové zvonice nad původní kněžiště, k jeho přeměně v márnici a k umístění dvou zvonů v takové výšce a poloze, že nemohly být dobře slyšet v nedalekých Tehovičkách?
Dalších zajímavých a poučných mylníků, mezníků a otazníků se jistě dá v historii Kolovrat, Tehoviček a Lipan najít více. Jestli vás to zajímá či jinak oslovuje, tak nás navštivte při přednáškách a podpořte naše snahy o vydání výroční publikace a uspořádání výstavy. 

PhDr. František Dudek, CSc.