Eduard Klezla

Před nedávnem se do Kolovrat přistěhoval člověk, kterého mnozí z nás znají z televizní soutěže Česko hledá Superstar – pan profesor Eduard Klezla. Popularita získaná touto cestou není základním kamenem jeho profesní kariéry, pan profesor patřil již před touto soutěží mezi světově uznávané operní pěvce a hudební pedagogy. Posezení s profesorem Klezlou bylo velmi příjemným a inspirativním zážit-kem. Nabídl se nám úplně jiný pohled na tuto osobnost, než jaké poskytlo televizní vysílání, kde si vysloužil přízvisko Profesor Smrt. My jsme naopak přivítali velmi kul-tivovaného, vzdělaného a vstříc-ného člověka s milým úsměvem.
Eduard Klezla vystudoval Konzervatoř v Ostravě, Akademii múzických umění v Praze. Po absolutoriu přijal angažmá v Komorní opeře Praha, kde vytvořil role zejména v operách W. A. Mozarta. Následovalo pozvání do Německa (Berlín, Lipsko), Švý-carska, Itálie atd. Vytváří hlavní role v operách Čajkovského, Mozarta, Rossiniho, Gounoda aj. Pro japonskou televizi natáčí árie a dueta W. A. Mozarta. Následuje pozvání do Státní opery Praha, v Tylově divadle vytváří hlavní roli v opeře Kouzelná flétna. Koncertně vystupuje ve Španělsku, Rakou-sku, Polsku, Francii, souběžně se však věnuje pedagogické činnosti. Vede pěvecké kurzy ve Švý-carsku, na Slovensku. Do muzi-kálových projektů u nás je zván jako hlasový pedagog či na hudební nastudování. Plzeň – Edith Piaf, Bratislava – Dracula, Kleopatra, Praha – Evita, Pomáda, Kleopatra, Tři mušketýři, ND Praha – Lucrezia Borgia. Jeho studenti patří k absolutní špičce pop music u nás, jsou držitelé cen Grammy, v muzikálech u nás i v zahraničí vystupují jako přední sólisté. V současné době vyučuje profesor Klezla na Konzervatoři v Praze. V prvním ročníku soutěže Česko hledá SuperStar působil coby hlasový poradce a ve druhém ročníku přijal roli obávaného porotce.

1. Pane profesore, v současné době působíte na pražské konzervatoři, můžete nám říci, jaký obor vyučujete a jak vypadají vaše hodiny?
Učím na konzervatoři obor populární a muzikálový zpěv. Jak vypadá taková hodina, je téměř nezachytitelné. Jde však o to, abych adeptům zpěvu pomohl vybudovat hlas jako pěvecký nástroj, se kterým se budou celý život živit. Jinými slovy tzn. naučit zpěváka technicky natolik ovládat svůj hlas, aby překonal veškeré nástrahy, které se mohou na hlase odrazit. V populární hudbě je to velice aktuální, jelikož interpretovat např. rockovou hudbu či jiné styly je hlasově velmi náročné. K tomu všemu by technika hlasu měla sloužit. Já nějakou metodu opravdu nemám. Slovo metoda je velice zavádějící. Jakmile ke mně někdo přijde, tak už tím, jak vstoupí do třídy, s ním něco přijde. Něco vyzařuje. Z tohoto pocitu se snažím vycházet. Každý jedinec je individuum a musíte vycházet z toho, co vám nabízí a co vy můžete nabídnout jemu. Pokud se tyto dva světy protnou, tak si myslím, že jde o nejideálnější spojení mezi studentem a pedagogem. Student musí mít pocit, že je vám rovnocenným partnerem. Práce na hlase je nekonečná, celoživotní záležitost.

2. Jak jste se dostal od operního zpěvu k současné profesi a proč jste opustil dráhu operního pěvce?
V určité životní etapě jsem měl tolik práce, divadlo, koncerty, muzikály, škola, že jsem byl donucen rozhodnout se a volit mezi sólovou kariérou či peda-gogikou. Nezbýval mi čas na sebe a věřte, že pokud chcete zpívat v operních domech či na koncertech, je naprosto nezbytné pracovat jen na sobě a nerozptylovat se jinými aktivitami. Po určité době mě však pedagogika natolik pohltila, že jsem všechen svůj čas věnoval adeptům zpěvu, ne sobě a má sólová kariéra musela ustoupit. Bohužel studenti neodcházeli, spí-še naopak a já se jim začal plně věnovat. Měl jsem to štěstí, že jsem velmi záhy měl možnost spolupracovat s největšími talenty tohoto žánru u nás. Mezi mé studenty, to však není to správné slovo, mezi mé spolupracovníky patří D. Bárta, B. Basiková, I. Csáková, R. Krajčo, M. Absolonová, z nastupující generace R. Fišarová, T. Beroun, Z. Trvalcová a mnoho jiných. Víte, posléze zjistíte, že to nejsou studenti, jsou to interpreti, od kterých se učím zejména já sám. Každé setkání a spolupráce je velkou školou a obohacením zejména pro pedagoga.

3. Která hudba vás nejvíce oslovuje?
Domnívám se, že na tuto otázku bych asi odpovídal jinak ve dvaceti, kdy to byla zejména hudba vážná, klasická od Stravinského až po Wagnera. V dnešní době je mé ucho posunuto i do jiných žánrů, které nazýváme hudbou neklasickou, ale věřte, že i k poslechu této hudby je nutná určitá připravenost. Rozdílu mezi hudbou klasickou či neklasickou nevidím. Krása jazzu, funky muziky atd. má svá zákoutí. Řekl bych: oslovuje mě hudba. Poslechnu si S. Wondera, Boby Mc Ferina stejně jako Kiri Te Kanawu či Placida Dominga.

4. Čím jste chtěl v dětství být?
V dětství jsem chtěl být zvěrolékařem. Ještě na gymplu to byla má vnitřní touha. Zúčastnil jsem se však pěvecké soutěže a dostal jsem se až do celostátního kola, a to mi tak nějak změnilo život. Celá porota mě přesvědčovala, ať jdu studovat konzervatoř. Já měl z toho legraci a rodiče tomu nevěřili, jelikož věděli, že neumím noty a nejsem připraven ke zkouškám. Podepsali mi přihlášku a já šel na zkoušky. Světe, div se, já se dostal a můj život šel definitivně jiným směrem. Zda správným, to nevím…

5. Díky své profesi jste procestoval řadu zemí světa. Ve které zemi se vám nejvíce líbilo?
Nevím, kde se mi nejvíce líbilo. Já cestuji vždy s určitou touhou po poznání nových světů. A to se mi snad daří. Každý kontinent, ať je to Amerika, Asie atd. má svou neopakovatelnou atmosféru. Já měl úžasné zážitky v Libanonu, Sýrii, Jordánsku atd. Tyto zážitky byly umocněny snad tím, že jsem cestoval úplně sám, jen s báglem na zádech. Je to jiná kultura, ale úžasné poznání. Nemůžete to srovnávat s Venezuelou či s Kajmanskými ostrovy, to je zase něco jiného. Kdybych byl dnes studentem, opravdu bych cestoval a učil se co nejvíce cizích jazyků. A pokud nebydlíte v Hiltonu, opravdu to není finančně až tak náročné. Mým studentům vždy doporučuji stáže, studia či poznávací cesty v zahraničí. Pokud máte možnosti, poznávejte svět!!!

6. Jak se vyrovnáváte s popularitou?
Myslíte, že ne? Já doufám, že v naprosté pohodě. Měl jsem to štěstí, že už mi opravdu není 15 let a v mém věku se s tímto nevyrovnat by poukazovalo na určitou lékařskou diagnózu 
Dnes je to již všechno úsměvné, ale věřte, že mi bylo všelijak, když vám před domem čtyři týdny stojí auto s fotografy a fotí každého, kdo přijde. Pokud se však snažíte brát život v klidu, tak zvládnete i velmi nepříjemné a mnohdy těžké životní situace. Je to jen jedna etapa v životě. Pro mě velmi poučná.

7. Co říkáte na reality show, které dobyly i naši republiku? Sledujete některou z nich?
Asi tuto odpověď nečekáte, ale já opravdu nemám potebu tyto reality show odsuzovat. Patří to k době, ve které žijeme. Já opravdu sleduji jiné programy nebo čtu. Takže diskuse se mnou na toto téma by byla lichá. Já si nechci nechat vnucovat životní postoje, názory. Jen se mohu pozastavit nad tím, kolik prostoru věnují těmto reality novináři. Někdy mám pocit, že je to nejdůležitější zpráva daného dne. Vždy však máme volbu. Pokud se někdo dívá, nechť, ale pak je zbytečné sršet špínu. Nerozumím tomu, že někdo zná naprosto dokonale obsah, účinkující, vše, co se tam děje, a je nepříčetný. Pak není chyba v reality, ale v něm osobně. Pokud se mi něco nelíbí, pokud mě to neobohacuje, tak se na tom či onom nepodílím. Ani pasivně ani aktivně. Ale domnívám se, že pro někoho může být ještě hůře 

8. Co pro vás znamená adventní čas a Vánoce?
No vy jedete, po reality Vánoce? Ale teď trochu vážněji. Víte, pro mě vánoční čas je jeden z nejkrásnějších. Dříve byl pro mě vánoční čas spojen s obrovským množstvím koncertů, přejezdů z divadla do koncertního sálu atd. Dnes je pro mě spojen s časem klidu, odpočinku s časem dárků. Tady v Kolovratech to budou již druhé vánoční svátky a věřte, že pohled na krásně osvětlený a zasněžený kostelík, padající vločky, vonící purpuru v bytě a stromeček, je nenahraditelný žádnými jinými požitky. Je to čas vzpomínání, rozjímání, klidu, dárků, vždy si vzpomenu na slova mé mámy, je dobré dávat, jsi-li o to požádán, ale lepší je dávat bez požádání, jen z pocitu porozumění. A stříbrná neděle je u mě vždy časem, který chci věnovat svým nejbližším, onomu porozumění, kdy se snažím koupit dárky, kterými potěším jejich srdce.

9. Jak se vám žije v Kolovratech, co vám zde nejvíce chybí?
Přiznám se, že čím jsem starší, tak tím méně mi toho chybí. Asi už nemám takové nároky 
Mladá generace bude mít třeba jiný pohled nežli já. Domnívám se, že obecní úřad se opravdu snaží, aby se zde žilo příjemně a lidé se rádi vraceli domů. Vždy je to úhel pohledu. Jinak to budou vnímat starousedlíci a jinak my, nově příchozí.
Má první konfrontace při mém prvním příjezdu do Kolovrat byla také úsměvná. V místní restauraci jsem chtěl platit kartou, což nebylo možné, tak jsem řekl, že není problém a vydal se hledat bankomat. Ten jsem však našel až v Uhříněvsi. Placení se protáhlo na tři hodiny. Je to naprostá maličkost, ale možná, že by nám to tady bylo ku pomoci. Vím však, že toto nemá v moci obec, ale bankovní domy. No uvidíme.

Každý však, kdo mě navštívil tady v Kolovratech, lidé z pop music, od filmu, z divadla atd. byli vždy konsternováni čistotou a krásou této malebné obce. Také se mi podařilo tři přátele přemluvit a od příštího roku budou bydlet u sv. Donáta. A to bych opravdu nesvedl, pokud by to nebyla tak malebná obec.

Děkujeme za rozhovor.
Zdeňka Musilová, Tomáš Bezouška