Sedláci z Nedvězí kdysi měli hrůzu z medvědů

Menší, ale přitom velice důležitou skupinu místních jmen tvoří názvy osad, vyjadřující nejen jejich umístění v krajině, ale především kultivační zemědělské aktivity původních obyvatel. Ti v roli zakladatelských průkopníků s velkými obtížemi získávali ornou půdu na úkor rozsáhlých lesů a bažin. Lakonická poselství, jež měla nevděčným vnukům a jejich potomkům stále připomínat nelehký úděl obětavých pradědů, jsou mistrně zakódována do některých místních názvů. Z nich je v našem okolí pozoruhodné především jméno zaniklé osady Litožnice, která se do husitských válek nacházela mezi Dubčí a Běchovicemi. Její původní název Lutožiznice, vzniklý spojením starých slovanských slov luty/lítý/krutý a žizň/život, názorně dokládal nelehký úděl prvních osadníků nejen při kultivaci krajiny.
Podobné svědectví dosud hlásají i jména jiných českých obcí jako jsou Údrnice (původně Udřenice) na Jičínsku a Mcely na Nymbursku. Staročeský název Mčiely by se dal do dnešní řeči interpretovat jako Nadřely nebo Těžcepracovaly. Uvedené názvy je možné chápat i jako dějinné memento a výzvu potomkům, aby nepromarnili “dřinu” svých předků.
Původní rozsah okolních lesů dokládají kromě již uváděných místních jmen Dubeč, Dubeček a Netluky i mnohá další jako jsou Lipany od r. 1325), Hájek (od r. 1313) a Nedvězí (od r. 1313). Poslední je dokladem četného výskytu obávané lesní šelmy. Ta byla pro naše dávné předky tak exemplárním symbolem zla, že se neodvažovali nahlas vyslovit její právé jméno, aby na sebe nepřivolali její hněv.
Pověrečný strach vedl k tabuizování všeho, co by tento zvířecí symbol zla mohlo aktivovat. Tento přístup se projevil i v místních jménech.
Proto máme v Česku 8 obcí s názvem Nedvězí, 2 Nedvědice a po jednom Nedvězíčku a Nedvídkovu spolu s 3 Nedvězími v zeměpisných názvech. Mezi nimi je jen jediné sídlo s názvem Medvědice. Přitom staročeské označení obávané šelmy v podobě nedvěd nebo medvěd sice bylo rovnocenné, ale obojí bylo pouze zástupné a eufemistické ve smyslu indiánského jména Tencovíomedu. Proto se už asi nikdy nedovíme, zda vůbec existoval nějaký původní název pro medvěda. Místo toho ale víme, že ještě před půl druhým stoletím jezdili sedláci z Nedvězí i z Kolovrat pro dřevo do lesa Mýto u Nedvězí a že v místě dnešní kolovratské ulice V Milíři pálil místní kovář z dostupného dřeva uhlí. Jěště na konci 17. století měli v Kolovratech dva panští hajní dohled nad souvislými lesními plochami, jejichž mýcení dokládá i název kolovratské polní tratě Holice. Ve stejné době se ještě na území dnešní problémové dálnice D1 u Průhonic popásala velká stáda dobytku.
Blízká osada totiž byla pojmenována podle širokých polních cest zvaných průhony, po nichž byla stáda přemisťována (proháněna) na rozsáhlé okolní pastviny. Podobně nám osada Klokočná připomíná výskyt vzácných keřů klokoče zpeřeného a Sibřina (původní Zebřina) zase starý název byliny konopice, jež měla význam i v lidové medicíně.