LvQ Šipáková doubrava

Stručná charakteristika
Extrazonální, edaficky a mezoklimaticky podmíněná xerotermní šipáková doubrava na výsušných horních částech svahů jižního kvadrantu, na terénních hranách a přechodech v plošinu, na mělkých půdách s bazickým podkladem, v pahorkatinném stupni.  
   
Struktura a druhové složení
I v přirozeném utváření představují šipákové doubravy rozvolněné nízké porosty se stromovým patrem tvořeným často pokřivenými jedinci dubu šipáku (Quercus pubescens) a dubu zimního (Q. petraea). Zpravidla bývá přimíšen jeřáb muk (Sorbus aria) a jeřáb břek (S. torminalis), na suťových půdách i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy a jiné dřeviny. Velmi bohaté a dosti pokryvné bývá i keřové patro, často tvořící husté skupiny, mozaikovitě se střídající se skupinami stromů. Nejčastěji se v něm uplatňuje dřín (Cornus mas), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), ptačí zob obyčejný (Ligustrum vulgare), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), javor babyka (Acer campestre), různé druhy růží (Rosa sp. div.) a vtroušeně pak celá řada dalších druhů. Také bylinné patro šipákových doubrav je druhově velmi bohaté. Charakterizují ho především druhy xerotermních lesů -černýš hřebenatý (Melampyrum cristatum), třemdava bílá (Dictamnus albus), hrachor panonský různobarevný (Lathyrus pannonicus subsp. versicolor), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), mařinka barvířská (Asperula tinctoria), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum) -a druhy společné s teplomilnými subxerofilními doubravami -kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), plamének přímý ( Clematis recta), ostřice Micheliova ( Carex michelii) aj. Významná je i skupina druhů vysloveně otevřených stanovišť -skalních a xerotermních trávníků -kostřava žlábkovitá (Festuca rupicola), ostřice nízká (Carex humilis) aj. a skupina druhů společných s teplomilnými společenstvy habrových doubrav -prvosenka jarní (Primula veris), kopretina chocholičnatá (Tanacetum corymbosum), marulka klinopád (Clinopodium vulgare) aj. Na poněkud vlhčích, většinou suťových stanovištích bývá stromové patro vzrůstavější, uplatňuje se v něm více dub zimní, zatímco dub šipák někdy zcela chybí. Keřové patro bývá mohutně vytvořené, husté a zapojené. V bylinném patře pak většinou převládá kamejka modronachová a přístupuje řada nitrofilních druhů. Pod hustými skupinami keřů bylinné patro ustupuje a zůstávají jen vtroušené nitrofilní druhy (česnáček lékařský -Alliaria petiolata, kuklík městský -Geum urbanum, svízel přítula -Galium aparine aj.). 
   
Rozšíření a výskyt
V Čechách je centrem rozšíření šipákové doubravy území Českého krasu a Českého středohoří, na Moravě zejména její jižní část -Pavlovské vrchy, Hustopečsko a jižní obvod Ždánického lesa.
Na území Prahy se šipákové doubravy vyskytovaly vždy jen maloplošně, a to v jihozápadní části území, která představuje výběžky Čéského krasu; Byly soustředěny hlavně v Prokopském a Radotínském údolí, údolí Chuchelského potoka ke Slivenci ajejich bočních údolích. Kromě těchto center lze předpokládat drobné ostrůvky na půdách s bazickým podložím (diabasy, spility), v údolí Motolského potoka a na skalnatých stráních nad levým i pravým břehem Vltavy u Podbaby a Bohnic. Na vltavské pravobřežní části Prahy předpokládáme jinak jen malé plochy na slunných vápencových svazích mezi Braníkem a Podolím.
Přirozené porosty šipákových doubrav jsou na území Prahy zachovány již jen velmi vzácně v Prokopském údolí a v komplexu bočních údolí Radotínského potoka, zejména na Klapici.