V haltýři naši předkové chladili potraviny

Vedle uvedených jmen osadních neboli místních se na katastru každé obce vyskytuje obvykle několik desítek pojmenování, která se označují jako pomístní. Rozlišují úseky polí, luk a pastvin, různé porosty, vodní zdroje, cesty, krajinné útvary. Mnohé z nich jsou podobně jako jména míst nedoceněnými svědky dávné minulosti a pro zasvěcené mají značnou výpovědní hodnotu. Tuto skutečnost si můžeme názorně ukázat na známých místních pojmenováních Parkán a Haltýř. První označuje plochu severního předpolí místní tvrze, jež bylo od vlastního hrádku odděleno v místech dnešního železničního zářezu hlubokým příkopem a patrně bylo obehnáno dřevěnou palisádou. Z území Parkánu totiž mohli útočníci nejvíce ohrožovat tvrz, umístěnou spolu s předpokládaným hospodářským dvorcem a čtyřmi nejstaršími poddanskými usedlostmi na skalnaté terase nad potokem. Strategickou severní planinu proto bylo třeba zabezpečit předsunutým hrazeným parkánem.
Na opačném jižním skalnatém svahu pod původní osadou a tvrzí se nachází lokalita, označovaná jako Haltýř. Její název nesouvisel s nějakým strážním stanovištěm, kde zbrojnoši šacovali pocestné, ale s praktickou přírodní chladírnou masa, mléka, másla, vajec a jiných snadno se kazících potravin. Naši předkové je přechovávali v proutěných košatinách tzv. krabuších, ponořených v chladivé vodě tehdy ještě čistého Říčanského potoka. Obdobnou výpovědní hodnotu má i pomístní pojmenování Na Viničkách. Svědčí o pěstování burgundské vinné révy od 14.
do 17. století na místních slunných jižních a skalnatých svazích nejen nad Říčankou. Rozsáhlé vinice se tehdy nacházely i pod Lipany mezi Kuřím a Benicemi. Tamní potok se proto dříve neoznačoval Pitkovický, ale příznačně Viničný nebo Vinný. Scenérie okolních luk a lesnatých strání s četnými skalními výchozy opravdu stojí za víkendovou procházku. Během ní si můžete představit dobovou impozantnost a rozsáhlost vinic.
Dnes je až neuvěřitelné, že se na těchto skalnatých terasách po dobu téměř čtyř staletí pěstovaly kvalitní odrůdy burgudské révy. Rozsah místních vinic přitom nebyl výjimečný. V okolí Prahy je dosud zachována rozsáhlá síť výstavných viničních usedlostí a rozšíření středověkých vinic na území dnešní Velké Prahy i jinde v českých rovinách stále dokládá řada pomístních jmen. Letos si připomínáme 650. výročí vydání nařízení Karla IV. o zakládání vinic. Česká národní banka k němu vydala pamětní stříbrnou minci. Na ní je zobrazen i původní vinný lis, který se tehdy označoval jako kolovrat. Tím se opět připomíná název naší obce.
České vinařství sice bylo ve 14.-17. století rozšířené, ale značně extenzívní a málo efektivní. Kvalita vína byla dosti problematická. Po třicetileté válce proto nebyla většina zpustošených vinic obnovena a na jejich místech se postupně pěstoval chmel, pásly ovce nebo zakládaly ovocné sady. Mnohá svědecká pomístní jména však zánik vinic přetrvala.