Stěhování a restaurování zvoničky

Historická zvonička na bývalé návsi Tehoviček, pamatující obtížnou obnovu po třicetileté válce, se opět stěhovala. V roce oslav výročí 800 let Kolovrat se Úřad MČ Praha-Kolovraty rozhodl k přemístění této významné kulturní památky o 4 m blíže ke komunikaci. Tento záměr zpočátku vzbudil mezi občany mnoho dohadů a obav, jež se týkaly nejen samotné památky, ale i účelnosti vynaložených prostředků. Tomu se ale dalo snadno předejít informováním veřejnosti, což je stálým místním problémem. Nemusely místo toho kolovat podivné účelové zvěsti, že hlavním důvodem stěhování je pouze oprava fasády blízkého rodinného domku. Někteří občané i členové Spolku Kolowrat měli vážné obavy ze způsobu přemístění, při jehož neodborném provedení hrozilo i zničení cenné památky.
Zvonička byla na návsi původních Tehovic vybudována po roce 1650 a na původním stanovišti stála 278 let. Roku 1928 musela být poprvé přemístěna kvůli výstavbě rodinného domu čp. 211 řídícího učitele a obecního kronikáře Václava Hájka. Před tímto domem pak stála dalších 77 let do dnešních dnů. Řada firem odmítla zakázku na druhé přemístění zvoničky z obav před jejím poškozením. Nakonec se podařilo zabezpečit náročný úkol, spojený s nezbytným generálním odborným zrestaurováním památky, v nedalekých Kolodějích. 26. dubna začaly zabezpečovací práce s přípravou nových základů. Kritickým dnem byl pátek 29. dubna 2005, kdy se přemístění uskutečnilo. Téměř napínavé bylo sledovat, jak si romská obsluha velkého autojeřábu poradí s vyzvednutím obedněné třítunové zvoničky a s jejím citlivým usazením. Obavy byly značné, ale provedení bylo bravurní. V 9.20 hod. visela zvonička na laně a pomalu směřovala na nové a snad již poslední místo. Této akci přihlíželo několik občanů a všem doslova spadl kámen ze srdce, když naše zvonička bez újmy dosedla na zpevněné pískovcové bloky nového základu. Romský jeřábník přitom odvedl perfektní práci a všem tak dokázal, že mezi Romy jsou schopní odborníci.
Od počátku května se přemístěné zvoničky ujala dvojice odborných restaurátorů, paní Olga Dušková a akademický sochař Kostas Rizopolus. Ten žije v naší vlasti od roku 1949, kdy byl ve vlaku dětských sirotků přivezen z občanskou válkou tehdy sužovaného Řecka. Celková oprava se ukázala jako nanejvýš potřebná, protože podrobná prohlídka dodatečně odhalila vážné závady a poškození. Pečlivou práci obou restaurátorů jsme pak mohli všichni sledovat. Já jsem si to jako člen Spolku Kolowrat a ještě k tomu i jako dobrovolný zvoník samozřejmě nenechal ujít a upozornil jsem restaurátory na další problémy, jež jsem zjistil při zvonění. Přitom jsem se náležitě přesvědčil, že zvonička se dostala do nejlepších rukou. S tím souvisí i pečlivý pracovní postup a prodlevy, nezbytné pro vyzrání nového materiálu. Proto až 8. června mohla být celkově regenerovaná zvonička včetně zvonu z roku 1947 předána po generální opravě s podrobnou dokumentací místnímu úřadu.
Nyní musíme odpovědně prohlásit, že přes všechny obavy dopadlo vše nadmíru dobře a všemi zúčastněnými byla odvedena kvalitní a poctivá odborná práce. Nemalé prostředky tak byly vynaloženy vskutku prospěšně a účelně. Opravená zvonička se na novém místě vyjímá mnohem lépe a z různých směrů pohledu se nám doslova vyloupla v plné kráse. Je to opravdu další hezký dárek nám i našim potomkům k roku oslav výročí 800 let Kolovrat. Ať nám hlas i lesk nově zavěšeného a vyčištěného zvonu tuto událost ještě dlouho připomíná.      
Jiří Missbichler, zvoník