Skalnaté podloží ovlivnilo řadu pomístních názvů

Skalnaté jižní svahy nad Říčankou, jež byly v původních Kolovratech využity pro ochranu místních obyvatel i k produkci vinné révy, byly vždy vítaným zdrojem kvalitního stavebního kamene. Z místní šedé břidlice byly po staletí budovány nosné stěny místních obytných i hospodářských staveb. Při stavbě tvrze i pozdějšího poplužního dvora byl místní kámen doplněn mohutnými kvádry z dováženého pískovce. Tyto kamenné bloky můžete obdivovat v parčíku před lékárnou.
O lomové těžbě stavebního kamene svědčí i pomístní jména Skalka, Skála, Na Skále. Možnou těžební činnost na území mezi Benickou cestou a Říčankou dokládá i podivné pojmenování Ve Šlachtách. Koryto potoka dříve mnohem více sledovalo starobylou cestu a na přilehlých lukách byly dlouho patrné podivné muldy. Mohlo jít o pozůstatky dávných těžebních aktivit, souvisejících snad ještě s pravěkým keltským rýžováním a tavením nejen zlaté, ale tehdy stejně ceněné železné rudy z potočních náplavů. Tato činnost, provozovaná v osadách keltských kovářů a zemědělců, byla doložena archeologickým výzkumem v blízkém areálu nedokončené říčanské věznice i v nedaleké Dubči. Místní Šachty/Šlachty pak mohly být dávnými zbytky pravěkých rýžovacích sejpů. Do jejich prohlubní se později zahrabával uhynulý dobytek a neplodný pozemek tak sloužil jako obecní mršník. Ten se sice po čase přestěhoval, ale i nadále představoval oblíbené tábořiště cikánských kočovníků. Ti věřili, že po čase si půda z mršin již vzala to špatné a to dobré jim ponechala. Romské kočovníky připomíná pomístní název Cikánka. Oběšenka zase evokuje trable místních osadníků, kteří mohli být psychicky vyrovnanější, ale s fyzickým zdravím jistě měli mnohem větší potíže. Ještě před sto a více lety na vesnici muži obvykle umírali před padesátkou a ženy po průměrné desítce vyčerpávajících porodů mnohdy i dříve. Sebevražda oběšením tehdy patřila k jevům mnohem běžnějším a častějším nežli je tomu nyní v éře drog a automobilismu.