Rod Škorpilů a Rathouských z Tehoviček spojil osud

Jiří Missbichler ze spolku Kolowrat opět prolistoval stránky starých kronik, aby čtenářům Kolovratského zpravodaje přiblížil osudy rodu Škorpilů a Rathouských, kteří po léta zvelebovali hospodářskou usedlost v Tehovičkách.

Dům čp. 16 (116) byla hospodářská usedlost, která od roku 1835 patřila rodu Škorpilů. V roce 1843 patřila rodičům Josefa Škorpila, narozeného v roce 1847 v Tehovičkách čp. 16. Když se oženil, převzal od rodičů hospodářství, které do této doby patřilo Josefu a Anně Škorpilových.
Hospodářská usedlost se skládala z obytného domu, chléva, stodoly a sýpky. Obytný dům měl dvě místnosti a předsíň. Jedna místnost byla kuchyní a druhá ložnicí. Obě místnosti byly od sebe odděleny předsíní. Kuchyň byla větší místnost na jižní straně s okny na tehovičskou náves. V kuchyni byla velká kachlová kamna s pecí, která se obsluhovala z předsíně. V předsíni byl široký komín, který byl zároveň udírnou. Druhá místnost, ložnice, navazovala na severní straně na chlév a chodilo se do ní z předsíně. Ložnice měla jedno okno směrem západním do dvora.
Výměnkář Josef Škorpil zemřel v roce 1912, s manželkou měli jediného syna, který se po otci jmenoval Josef. Ten se oženil s Marií Mráčkovou ze Všedobrovic. Dlouho spolu nehospodařili, neboť Josef v roce 1914 odešel do první světové války, ve které padl. Jeho žena Marie zůstala na hospodářství sama s malým chlapečkem, kterému bylo šest neděl, a s matkou padlého manžela Annou Škorpilovou. Syn měl opět jméno po otci – Josef.
Vdova Marie se začala starat a hospodařit sama za pomoci výměnkářky Anny Škorpilové. Na hospodářství byl pěkný pár koní, několik dojnic a drobné zvířectvo. Ke koním měla přijednaného kočího a do hospodářství služku. To bylo někdy v letech 1914 - 1915.
Kočího dělal u Škorpilů i mladý Josef Cígler z Tehoviček čp. 34 (134). Marie jako vdova hospodařila až do roku 1922. V tomto roce se znovu provdala za Františka Rathouského, syna kolovratského mlynáře Matěje a Veroniky Rathouských z čp. 9.
Snad tomu osud chtěl, že se František zamiloval do Marie Škorpilové, kterou si dne 16. prosince 1922 vzal za manželku. Františkovi bylo 38 let (1884) a jeho manželce bylo 34 let (1888). Za osud manželé považovali také to, že František v první světové válce sloužil s Josefem Škorpilem u jedné roty. Když Josef ve válce padl, tak ho František s kamarády pochovával.
Tak se od roku 1922 začalo říkat v domě čp. 16 u Rathouských, a František místo aby byl po otci mlynářem, stal se hospodářem. V roce 1923 se jim narodila dcera Jiřina. Manželé bydleli v ložnici a přes den přebývali všichni společně v kuchyni, kterou obývala výměnkářka a babička Škorpilová. V tuto dobu se starali o dvě děti, Josefa z prvního manželství a dceru Jiřinu. S výchovou dětí manželům pomáhala starostlivá a pracovitá babička Škorpilová, která svého vnuka Josefa měla velmi ráda, ale její láska patřila i dětem z rodu Rathouských.
V roce 1923 se František rozhodl postavit nový dům. Rozbořil špejchárek a na jeho místě začal stavět. Dům byl dostavěn v roce 1924, dostal čp. 42 (142) a hospodářství tak mělo dvě popisná čísla 16 (116) a 42 (142).
Manželé se s velkou radostí přestěhovali do nového domu, kde spřádali své sny o rodině a hospodářství. Oba byli velmi pracovití a byli také dobrými sousedy.
V roce 1925 se jim narodil syn Václav a rodičům i babičce přibylo o starost víc. Na výměnku v čp. 16 zůstala Anna Škorpilová s vnukem Josefem. Rozbouráním špejchárku se změnila dispozice vjezdu do domu.
V hospodářství vyrostly všechny tři děti až do své dospělosti a byly vychovávány k práci v zemědělství a k lásce k rodinnému majetku. V okolí usedlosti měli své příbuzné z rodu Škorpilů. Babička pocházela z čp. 1 (101), kde se dodnes říká u Ročků a provdala se v Tehovičkách do hospodářské usedlosti čp. 4 (104). Tato usedlost byla rozbořena v roce 1986 a do této doby se také zachovala došková střecha na chlévu. V hospodářství se říkalo u Nováků, a děti měly aspoň kam zaběhnout.
Rathouští hospodařili na 10 ha zemědělské půdy. Jejich pole se nacházela v okolí obce, kde se říkalo Na Skále, Na Předevsi, U Benické cesty, U staré cesty (Císařské), U Lipan. Louku měli pod Skálou a v Cicavách.
Babička Škorpilová zemřela v roce 1939 ve věku 85 let. Po její smrti výměnek čp. 116 obýval její vnuk Josef Škorpil. Ten vystudoval obchodní akademii a pracoval v jedné pražské pojišťovně. Nakonec se do Prahy přestěhoval. Až se oženil, s manželkou se odstěhoval do Jičína.
Když hospodář František Rathouský onemocněl, hospodářství převzal syn Václav. Ten se svojí ženou Jiřinou Rathouskou hospodařil do roku 1953, kdy musel vstoupit do JZD Kolovraty. Členem JZD byl i Václavův otec František, který zemřel v roce 1961 ve věku 77 roků. Jeho manželka Marie Rathouská zemřela v roce 1955 ve věku 67 let.
Dcera Františka a Marie Rathouských Jiřina se provdala 31. ledna 1948 za Františka Pertlíka. V letech 1958 - 59 si postavili hezký rodinný domek, čp. 404 v Nedvězské ulici (dnes ulice Albíny Hochové).
Josef Škorpil se k rodině Rathouských stále hlásil, a udržovali spolu hezké přátelské vztahy. Do Kolovrat se stále rád vracel. Pravidelně sem jezdil o Dušičkách na starý a nový hřbitov. Hrob Josefa a Anny Škorpilových se nachází na starém hřbitově po levé straně u cesty v blízkosti kostela sv. Ondřeje. Dodnes o hrob pečuje rodina Rathouských, dříve také Jiřina Pertlíková s manželem. Na starém hřbitově je k nalezení i hrob otce Františka Rathouského – Matěje Rathouského, mlynáře z čp. 9.
Josef Škorpil zemřel v roce 1999 ve věku 85 roků jako jeho babička. Hospodář Václav Rathouský zemřel 23. září 2010 ve věku 85 let. Původní hospodářská chalupa čp. 116 začala po vstupu Václava Rathouského do JZD rychle chátrat, ale do dnešní doby jsou v  Tehovičkách vidět její zbytky.

Jiří Missbichler