Obyvatelé roku 1920

V té době jsem chodil do obecné školy v Kolovratech, kde tehdy ještě učil pan řídicí Havlák, první ředitel této školy po jejím zbudování v roce 1898, a na všechno se dobře pamatuji.
Kolovraty měly v roce 1920 sedmdesát a Tehovičky 31 popisných čísel. Začínaly směrem od Říčan u Bartákovy zahrady, kde tehdy byla jen řada švestek u kamenného plotu. Za plotem pak byla hluboká strouha, jež odváděla dešťovou vodu do potoka.
Naproti byla velká zahrada náležející ku dvoru, kde každoročně na podzim skladovali česáči všechno ovoce z okolí Kolovrat. Ještě mnoho domů a všechny stodoly měly doškové střechy. U školy se stýkaly Kolovraty s Tehovičkami, které končily směrem k Uhříněvsi rodinným domkem starého pana Součka. Počátkem dvacátých let se ještě kolovratští kluci prali s kluky tehovičskými.
Ještě byly dva úplně dřevěné baráky, a to Měchurův a Jarolímův. Měchurův jsem znal velice dobře, protože od doby, kdy jsem se naučil chodit, jsem tam byl denně, neboť jsem tam přebíhal přes sousedovu zahradu pana Stoklasy, která byla ohraničena jen nízkým a částečně zbořeným kamenným plotem.
Do baráku se vcházelo dvířky v dřevěném a jeden a půl metru vysokém plotu. Po pravé straně byl chlév, který neměl okna, a proto byl tmavý. Byla v něm kravka, koza a králíci. Po levé straně byl do země vyhloubený sklípek. Rovně se pak po třech schodech přišlo na kamennou chodbičku, na níž z jedné strany byla jáma, do které se házel popel, a z druhé strany primitivní dveře, otevírané provázkem. Hned v síňce stál malý šrotovník, na němž se ručně mlel ječmen pro prase. Po levé straně pak byla obytná světnice. Podlaha byla z udusané hlíny. Hned za dveřmi byla plotna a kamenec plný vody, která se stále hřála. Pokračováním byla kachlová kamna s troubou, v níž pekli chléb. Dvě malá čtyřdílná okénka směřovala na dvorek a zahrádku, jedno na pavlač. Dále zde byly dvě lavice a hrubý dřevěný stůl. Večer se svítilo malou olejovou lampičkou. U zdi stála postel, kde spali staří Měchurovi. Měchura byl invalida, pracoval dříve v cihelně, kde ho zasypala hlína.
Do Lipan a do Benic vedly pouze blátivé polní cesty. Silnice byly pouze štěrkované a o jejich opravu se staral jen jeden cestář. Jeho pracovní nářadí tvořilo kolečko a lopata. V obci kolem silnice byly chodníky, které nebyly vyztužené, a byly proto měkké a blátivé. Povrchová voda odtékala strouhami do potoka, který byl ale tehdy velmi čistý a byly v něm malé rybky a místy i raci. V rybníku se koupali kluci, ale také husy, kachny, psi a někdy i koně. Většina lidí měla své vlastní studny, v obci byly ale také čtyři studny veřejné.
Kolovraty byly vesnice – v každém domě, kde neměli alespoň jednu krávu, měli kozu a králíky. Meze oddělující jednotlivá pole byly vždy vysekané a od svých uživatelek dobře střežené. V Kolovratech žili vesničtí řemeslníci, kovář, kolář, sedlář, zedníci, ale i ševci a zaměstnanci ČSD, která obcí vedla již od roku 1870. Žilo zde již i několik lidí, kteří pracovali v tehdy ještě samostatných Strašnicích nebo v Hostivaři. Jejich počet se zvýšil po roce 1922, kdy byla v obci zřízena zastávka vlaků. Při jejím slavnostním otevření jsem byl přítomen jako žák obecné školy pod vedením pana řídicího Havláka. Tehdy také byly zasazeny lípy, které jsou nyní velmi pěkné.
V obci bylo pět potravinářských obchodů, a to: pana Komárka, který současně ševcoval, paní Gutové, paní Kalinové, která prodávala i školní potřeby, pana Náhradníka, který byl i pekařem, a žida pana Freimutha, který se však nelišil od spoluobčanů. Ten však bohužel i s rodinou zahynul později za války v koncentráku.
V obci byly tři hospody: u Boudů, u Stárků a u Šlingrů. Sál byl u Boudů a u Šlingrů. Tam se také soustřeďoval kulturní život. Hrálo se ochotnické divadlo, u Šlingrů již před první světovou válkou. V roce 1922 byl založen „Sokol“, kde jsem tehdy cvičil jako žák. V roce 1926 byl založen Fotbalový klub s hřištěm „U lesíka“ a sídlem v hostinci „U Boudů“. Byly tehdy také slavné pouti a posvícení, samozřejmě s tancovačkami.
Život probíhal celkem klidně, i když starostové byli z různých stran. V první republice to byl agrární, pak národně-socialistický a komunistický. Ve starých Kolovratech žili lidé prostěji, ale spokojeně.

Jaroslav Komárek