LzQ Biková doubrava

Stručná charakteristika
Acidofilní biková doubrava představuje klimaxové lesní společenstvo na chudých silikátových horninách nebo oligotrofních terasách v nížinném a pahorkatinném stupni.  
   
Struktura a druhové složení
V porostech blízkých přirozenému stavu jsou dobře diferencována tři patra -stromové, bylinné a mechové. Na území Prahy je dominantou stromového patra dub zimní (Quercus petraea); dub letní (Q. robur) převládá obvykle pouze na menších plochách v kulturních faciích. Na prosvětlenější místa proniká bříza bělokorá (Betula pendula) a ojediněle jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Kulturní příměs tvoří borovice sosna a modřín. Keřové patro je pouze sporadicky vyvinuto, kromě zmlazených dřevin je v něm řídce roztroušena krušina olšová (Frangula alnus). Bylinné patro, kromě některých degradačních fází s borůvkou ( Vaccinium myrtillus), má nízkou pokryvnost a je zpravidla vyvinuto v řídkých skupinách. Uplatňují se v něm acidofilní druhy s nízkými nároky na půdní trofii -kostřava ovčí (Festuca ovina), jestřábník Lachenalův (Hieracium Iachenalii), j. lesní (H. murorum), j. savojský (H. sabaudum), vřes obyčejný (Calluna vulgaris), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), černýš luční běžný (Melampyrum pratense subsp. pratense). Střídavě dominuje bika bělavá (Luzula Iuzuloides), borůvka (Vaccinium myrtil/us -např. Kunratický les, často degradační fáze), nebo metlice křivolaká (Deschampsiafiexuosa -převážná část porostů v Iese Vidrholec). Hlavními zástupci mechového patra jsou: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), dvouhrotec chvostnatý (Dicranum scoparium), dvouhroteček různotvárný (Dicranella heteromalla), travník Schreberův (Pleurozium schreberi) a rokyt cypřišovifý (Hypnum cupressiforme). 
   
Rozšíření a výskyt
V českých zemích zaujímala biková doubrava relativně velké plochy v nižších polohách na minerálně chudších nepodmáčených půdách v mírně zvlněném reliéfu České vysočiny.
Na území Prahy byla tato jednotka hojná, i když rozlohou zaujímala menší plochy než lipové doubravy. Bikové doubravy blízké přirozenému stavu jsou dnes vyvinuty na větších plochách např. v Kunratickém lese, v okolí Točné, ve zbytcích lesních porostů u sídliště Novodvorská a Lhotka, v lese Vidrholci u Klánovic, v Roztockém háji, na Ládví aj.
V odlesněných částech s polními kulturami, kde lze předpokládat střídání této jednotky s lipovými doubravami, byla rekonstrukce prováděna na základě geomorfologie terénu, geologického podkladu a pedologických poměrů. Bikové doubravy byly mapovány na konvexních tvarech reliéfu (na pískovcích, břidlicích a jiných oligotrofních podkladech), popř. na písčitých terasách, na oligotrofních hnědozemích beze stop oglejení, kdežto lipové doubravy byly rekonstruovány na táhlých plošinách, často na sprašových hlínách s illimerizovanou hnědozemí.