Kolovratský pitaval aneb místní čarování

Četné zápisy ve smolné knize hrdelního a útrpného práva města Říčan dokládají, že za kouzla a čáry dříve bývaly značné tresty a někdy i ztráta hrdla. Podle trestního zákoníku z roku 1707 ještě mohli být nebezpeční žháři a čarodějníci trestáni dokonce i upálením. Předtím se životu nebezpečné čarodějnické praktiky, spojené např. s travičstvím, trestaly u mužů stětím nebo upálením, u žen upálením nebo zahrabáním zaživa. Očarování dobytka, pokud nebylo spojeno s majetkovou újmou, se již považovalo za babské pověry a podle toho se s ním nakládalo.
Na vesnicích se dlouho udržovala pověrečná bílá magie, zaměřená na léčení lidí i zvířat, ochranu před zlými silami a získání lásky. Zároveň se uplatňovaly i četné obskurní praktiky černé magie, zaměřené na škodu cizímu dobytku a polím. Čarovalo se na sousedův dobytek, aby užitku nedával, na zkázu cizí polní úrody apod. Tak např. nacházíme ve smolné knize Říčan následující zápis: „Dne 2. července 1667 byl souzen čarodějník Jan Jindra, pacholek z Tehovic, který doznával: ‚Vzal sem vody z potoka a omyl sem svý koně a tu vodu sem vlil Ondřeji Plachýmu přes cestu u vrat proto, aby koně mí byli hladší a jadernější než koně jeho. Kdybych každej měsíc lil, byli by jeho koně vždycky mdlejší.‘ “ Provinilec byl sice městským soudem propuštěn, ale předtím byl přísně napomenut, že příště již bez milosti bude ztrestán na hrdle mistrem popravčím.
Bílá léčitelská magie se v Tehovičkách vyskytovala ještě po první světové válce. Do velkého statku v čp. 104, který byl zbourán roku 1986, se chodilo ke staré Novačce pro čarovnou vodu. S oblibou ji používali velcí sedláci, menší chalupníci a drobní domkáři, když jim dobytek přestal žrát. Autentické svědectví nám o tom zanechala místní rodačka paní Hofmanová, rozená Lehovcová ze statku v čp. 107. Z jejího vyprávění uvádíme: „To když u Lehovců přestal žrát dobytek, tak selka Lehovcová řekla dcerám: ‚Holky, vemte bandasku nebo hrnek a dojděte k Novačce pro vodu!‘ Po zabouchání na vrata vyšla jedna z dvou dcer paní Novákové a jak nás uviděla, buď Božka nebo Máňa, hned se ptala: ‚Dete pro vodu?‘ Když jsme vešly do velký seknice, tak Novačka vzala dřevo a rozdělala oheň v krásných kachlových kamnech a začala dělat dřevěný uhlí. Přitom měla kamna otevřený a stále něco do ohně mumlala. Jako děti jsme měly obě uši natažený, abychom aspoň nějaký slovíčko z čarovnýho říkání zaslechly. Ale nikdy se to nepovedlo. Když bylo uhlí hotový, tak ho Novačka hodila do bandasky s vodou a řekla: ‚Holky, když to uhlí spadne ke dnu, tak to bude dobrý, když ale zůstane nahoře, tak to bude špatný.‘ Aby se povedlo, tak se ale nesmělo o tu vodu prosit ani za ni děkovat. Po donesení čarovný vody domů pokropila selka Lehovcová nemocný zvíře a pak čekala, jak mu čarovná voda pomůže.“ Podle svědectví vypravěčky to prý vždy zabralo a dobytče druhý den opět vesele žralo. Inu menší hladovění i u lidí mnohdy dělá zázraky. Asi to ale nemohlo být lehké dřevěné uhlí, ale jen nějaké černé kamení, když mělo pro zdar akce spadnout ke dnu.
Ještě jedna podivuhodná událost se připomíná z Tehoviček roku 1926. Tehdy již po zavedení elektřiny došlo v hospodářské usedlosti Františka Křečka v čp. 114 k požáru stodoly s doškovou střechou. Oheň vypukl v noci, a protože slaměné došky dobře hoří, začaly brzy plameny ohrožovat i sousední stodolu statku u Lehovců v čp. 107. Vše prý zachránila stará matka hospodáře Josefa Lehovce, která bydlela v malém výměnku. Vyběhla na dvůr a přikázala zoufalému synovi, aby vyvalil velkou dřevěnou díži na zadělávání domácího chleba a postavil ji mezi obě stodoly. Ony se pak prý plameny otočí. A skutečně se tak stalo a nebezpečné plameny se poté od Lehovcovy stodoly odvrátily. Aby se kouzelná moc čarovné díže uchovala, nesmělo se v ní zadělávat na chleba v pátek a v tento den se nesmělo ani provádět jeho pečení. To asi nikomu příliš nevadilo, protože velké domácí pece se zdlouhavě roztápěly tak jednou do týdne. A chleba si lidé dříve velice vážili jako Božího daru a prokazovali mu přirozenou až posvátnou úctu. Do posledního zbytku ho vždy spotřebovali nebo zkrmili a nikdy by ho nevyhodili do odpadu jako dnes. Z uvedených příběhů je zřejmé, že v tehovičských gruntech se kouzla a čáry velice dlouho uplatňovaly nejen ke škodě, ale mnohdy i k užitku. 
Jiří Missbichler