Kolowrat - Spolek pro zachování tradičních hodnot
Fv Kostřavová a pěchavová skalní společenstva
30.03.2012 00:04
Stručná charakteristika
Druhově bohatá pionýrská bylinná společenstva skal a mělkých skalních půd karbonátových nebo silně bazických hornin v pahorkatinném stupni. Společenstva svazu Helianthemo cani-Festucion pallentis a Festucion valesiacae osídlují svahy převážně jižních expozic (sekundárně i rovinaté plochy), společenstva svazu Seslerio-Festucion glaucae osídlují hlavně svahy severního kvadrantu.
Struktura a druhové složení
Většinou dvoupatrová společenstva, v jejichž struktuře hraje vedoucí úlohu bylinné patro. Mechové patro nebývá vždy vyvinuto. Keře a mladé exempláře stromů pronikají na místa s hlubší půdou a mohou v průběhu další sukcese vytvořit nesouvislé keřové patro s nízkou pokryvností. Tato společenstva jsou charakterizována řadou teplo a světlomilných druhů, z nichž některé jsou vápnomilné nebo jen bazifilní. Asociace této sdružené mapovací jednotky jsou zařazovány do tří svazů uvedených výše.
Ve společenstvech svazu Helianthemo cani-Festucion pallentis je často přítomna kostřava přitvrdlá (Festuca cinerea subsp. pallens), která mnohdy převládá. Nejdůležitějšími diferenciálními druhy na území Prahy jsou devaterník šedý (Helianthemum canum), sesel fenyklový (Seseli hippomarathrum), rozchodník bílý (Sedum album), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), mateřídouška časná (Thymus praecox) a netřesk výběžkatý (Jovibarba sobolifera). Ve společenstvech svazu Seslerio-Festucion glaucae převládá často pěchava vápnomilná (Sesleria varia), která je nejdůležitějším diferenciálním druhem svazu. K diferenciálním druhům patří dále chrpa triumfettova (Centau- rea triumfettii), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum) a některé diferenciální druhy společně s předcházejícím svazem, jako devaterník šedý, sesel fenyklovitý a rozchodník bílý.
Ve společenstvech svazu Festucion valesiacae převládá často jeho diferenciální druh kostřava walliská (Festuca valesiaca), která bývá na některých místech nahrazena kostřavou žlábkovitou (F. rupicola). Dalším diferenciálním druhem svazu je trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium).
Na druhovém bohatství společenstev se podílí též řada společných teplo a světlomilných druhů společenstev skal i hlubších půd, z nichž některé se uplatňují jako diagnostické druhy vyšších syntaxonů, např. sesel šedý (Seseli osseum), česnek horský (Allium montanum), ostřice nízká (Carex humilis), chrpa porýnská (Centaurea stoebe), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), smě- Iek štíhlý (Koeleria macrantha), mateřídouška maršalova (Thymus marschallianus), mateřídouška pannonská (J: pannonicus), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), kavyl vláskovitý (S. capillata), kavyl Ivanův (S.joannis), koniklec Iuční (Pulsatilla pratensis), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), bělozářka Iiliovitá (Anthericum liliago ), mochna písečná (Potentilla arenaria), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), čistec přímý (Stachys recta), pelyněk Iadní (Artemisia campestris) a další.
Mechové patro bývá bohatěji vyvinuto pouze ve společenstvech svazu Sesle-rio-Festucion glaucae, kde travník Schreberův (Pleurozium Schreberi), čeřitka statná (Rhytidium rugosum) a vijozub zkroucený (Tortella tortuosa) dosahují větší stálosti. Ve společenstvech svazu Festucion valesiacae dosahuje vyšší stálosti pouze rohozub nachový ( Ceratodon purpureus ), často však mechové patro chybí, podobně jako ve společenstvech svazu Helianthemo cani-Festucion pallentis.
Rozšíření a výskyt
Společenstva svazu Helianthemj cani-Festucion pallentis jsou v českých zemích rozšířena v xerotermních oblastech, a to v územích budovaných karbonátovými horninami. V Čechách jsou soustředěna především do Českého krasu a některých oblastí České křídové tabule, na Moravě se vyskytují v Pavlovských vrších. Na území Prahy jsou omezena na oblast Barrandienu v jižní až jihozápadní části. Podobné rozšíření v českých zemích a na území Prahy mají i společenstva svazu Seslerio-Festucion glaucae. V Čecháchjsou soustředěna do Českého krasu a roztroušeně se vyskytují v České křídové tabuli, pronikají .však i na silně bazické silikátové hominy do údolí Berounky a Vltavy, do Křivoklátské vrchoviny a Českého středohoří. Na Moravě se kromě jejich hlavního střediska výskytu v Pavlovských vrších objevují též na permokarbonských slepencích u Moravské- ho Krumlova; lze je očekávat též v Moravském krasu. V pražském územíjsou tato společenstva vázána hlavně na oblasti Barrandienu v jižní až jihozápadní části, vzácně se vyskytují též v údolí Vltavy při severním okraji území. Největší rozšíření v českých zemích mají společenstva svazu Festucion valesiacae, která vykazují větší toleranci vůči substrátu. V českých zemích se vyskytují v xerotermní oblasti středních Čech, na Žatecku, Podbořansku, Slánsku, v .Doupovských horách a Českém středohoří, v Ralské pahorkatině a na jižní Moravě. V Praze jsou soustředěna do jižní až jihozápadní části a do severní části území.
—————