František Křeček byl dobrý hospodář i uznávaný starosta

Pohnuté osudy potomků statkáře, váženého starosty a spoluzakladatele místního sboru dobrovolných hasičů Františka Křečka jsou dalším příspěvkem k historii Kolovrat. Autor Jiří Missbichler i tentokrát čerpal ze starých kronik i z osobních svědectví.

Na zahradě statku vyhrávala muzika

Statek u Křečků, č.p. 14 (od roku 1926 č.p. 114) byl hospodářskou usedlostí známou od roku 1841 a patřil do vesničky Tehovičky. Dnes ho najdeme v ulici Mírová vedle hasičské zbrojnice.
Hospodářský dvůr byl situován do obdélníku, kde bylo obytné stavení, stáj, chlév a hospodářské kolny. Při pohledu z ulice vidíme na levé straně obytné stavení postavené od jihu k severu, které mělo dvě části. V přední části bydleli mladí hospodáři, v druhé bydlel hospodář na odpočinku, na takzvaném výměnku. Na pravé straně dvora byla stáj pro koně a chlév pro osm dojnic.
Stáj i chlév byly rovněž postaveny od jihu k severu a měly doškovou střechu. Sever ní část dvora uzavíraly dvě kolny. Vpředu stála menší kolna krytá došky, do které se uklízelo zemědělské nářadí. Za ní stála kolna vyšší, zděná s nehořlavou krytinou. Ta sloužila k uskladnění topiva a vykonávaly se zde různé práce za nepříznivého počasí. Na severní straně v zahradě stála stodola s doškovou střechou, která v roce 1926 vyhořela. V roce 1927 na tom samém místě postavil hospodář novou, moder ní stodolu. Hnojiště se jako ve všech hospodářstvích nacházelo na dvoře před stájemi. Celý pozemek byl ohraničen kamennou zídkou. U statku byla velká ovocná zahrada. V místech, kde stojí hasičská zbrojnice, býval rybníček a na něm plno husí. Na této zahradě při různých obecních nebo spolkových slavnostech vyhrávala kapela Josefa Ročka z č.p. 22 (122). Dnes se tu říká u Černohorských. V roce 1841 byl majitelem a hospodářem Josef Křeček.
Ten předal hospodářství svému synovi Františku Křečkovi (nar. 1861), který zemřel v roce 1943 ve věku 82 roků. František na statku hospodařil do roku 1928, kdy zde jako hospodář nastoupil jeho syn Ladislav (nar. 1904). Ladislav měl bratra a sestru. Bratr František padl v I. světové válce a jeho jméno najdeme na pomníku u školy. Sestra se provdala za hospodáře Josefa Skřivana z Kolovrat, č.p. 5. Ladislav na statku hospodařil do roku 1942, kdy prodal koně a nechal si jednu krávu a kousek pole, a stal se úředníkem PRISPOLU, zaměřeného na nákup a prodej dobytka. Také na tomto statku měli kočího i služebnou. Ladislav Křeček ukončil svůj život dobrovolně v roce 1948.

Významné jubileum zmiňoval i tisk

I na tomto statku žili pracovití a vzdělaní lidé, kteří se těšili vážnosti jak v Tehovičkách, tak v Kolovratech. Velmi známou a uznávanou osobou byl František Křeček (1861), kter ý nebyl jenom dobrým hospodářem, ale i dobr ým starostou obce. Tato slova dokládá novinový článek v časopisu Venkov z roku 1941, ze kterého je následující výňatek:
Osmdesátka Františka Křečka – vzorného zemědělského pracovníka Zítra, v pátek 27. července 1941, se dožívá 80. narozenin František Křeček, rolník na odpočinku v Kolovratech na Říčansku. Plným právem tak jako oráč, jenž vyoral brázdu na tvrdé půdě, tak jako kapitán jenž převedl rozbouřeným mořem svoji loď do přístavu neporušenou, tak i náš jubilant může s uspokojením ohlédnouti se po svém prožitém životě a říci si s čistým svědomím: „Dobře jsem pracoval“.
Všude kamkoli se podívá, všude vidí pilnou svoji ruku podnikavého svého ducha a poctivou svoji námahu. On to byl, jenž vedl svoji obec po dvanáct roků jako starosta a jenž třicet roků zasedal v jejím zastupitelstvu, on to byl, jenž byl spoluzakladatelem Sboru dobrovolných hasičů a jest jeho čestným předsedou. Též pro svoji rozšafnost a spravedlnost byl povolán do okresního zastupitelstva
(města Říčan) a zde působil dlouhá léta jako člen okresního výboru. Také jeho zásluhou mnohá silnice byla upravena a znovu založena. Po čtyřicet roků zasedal v ředitelství Městské spořitelny na Královských Vinohradech, odbočka v Říčanech. Co tu práce a co píle. Osmdesátka zastihla našeho milého jubilanta při dobrém zdraví a náladě. Vždyť v životě nikdy nebyl nemocný a nepotřeboval lékaře. Celý širý kraj, kter ý mu musí být vděčný za všechny oběti přinesené ve prospěch celku, přejeme mu, aby ještě dlouhá léta mohl si spokojeně pokuřovat tu svoji fajfčičku a náš tisk, jehož je odběratelem od jeho založení, v klidu a ve zdraví přečísti.

Otec byl vzorem pro syna

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu, a tak je tomu i v případě Františkova syna Ladislava. Také on vykonal hodně jako hospodář, ale hlavně jako veřejný činitel. V roce 1922 po vzor u svého otce vstoupil do Sbor u dobrovolných hasičů v Kolovratech. Hasičská dobrovolná práce se mu stala koníčkem a pomoci někomu v nouzi bylo pro něj samozřejmostí. Od roku 1925 do roku 1930 byl prvním cvičitelem místního sboru a v roce 1930 se stal velitelem kolovratských hasičů a župním vzdělavatelem Župy Říčanské Kamlerovy 37. Od roku 1932 byl zástupcem České zemské hasičské jednoty a v roce 1934 se stal předsedou krajské župy Kazín.
V letech 1931 až 1936 byl krajským náčelníkem hasičstva. Je spoluautorem Památníku Sbor u dobrovolných hasičů, vydaného k Župnímu sjezdu hasičské župy Říčanské Kamlerovy, který se konal v roce 1937 v Kolovratech.
V roce 1933 se stal starostou obce a v roce 1935 byl zvolen do okresního zastupitelstva v Říčanech. Zasloužil se o to, že v roce 1933 byla zřízena první úřadovna starosty v bývalém obecním domku č.p. 109 (dnes se tam říká u Rajchlů). Byl aktivním členem Tělocvičné jednoty Sokol Kolovraty a pracoval v dramatickém odbor u Sokola, kde působil jako jeden z mnoha divadelních režisérů.
Byl také autorem divadelních scének z vesnického života, které se odehrávaly při různých slavnostních příležitostech, jakých bývalo v obci hodně. Byl vynikajícím řečníkem při slavnostních příležitostech v Kolovratech i v říčanském okrese. Při pohřbech se na zdejším hřbitově se zesnulým občanem loučil jménem obce - to pak nezůstalo jediné oko suché.
Ladislav Křeček byl člověk všestranně společenský. V rodině Ladislava se v roce 1929 narodila dcera Libuše, kterou spolu s manželkou Boženou vychovávali na statku jako budoucí hospodářku. Libuše se v roce 1950 provdala za syna sedláka Ctirada Bohuslava z Lipan č.p. 4. V roce 1951 se jim narodil syn, kter ý dostal jméno po otci, Ctirad.

Hospodáři se vystěhování neubránili

Mladí manželé Bohuslavovi žili v Lipanech u rodičů manžela až do roku 1953, kdy je zde zastihla těžká doba. Bylo to v období, kdy z Lipan byli vystěhováni všichni sedláci. Mladí Bohuslavovi skončili v pohraničí, v obci Křemíže, mezi Teplicemi a Bílinou. Zde byli přiděleni na práci v zemědělství u Státního statku. Protože oba manželé vyrostli v hospodářských dvorech, byli na tvrdou práci zvyklí.
Když se mladí manželé Bohuslavovi stěhovali do pohraničí, nechali malého syna krátce na hlídání u babičky Křečkové v Kolovratech. To se nelíbilo lidem, kteří měli vystěhování na starosti a přikázali Boženě Křečkové, že musí malého vnoučka ihned předat rodičům. Jinak hrozilo, že bude vystěhovaná s nimi. Tak si manželé pro syna přijeli.
Mladí manželé prožili ještě jednu velmi nepříjemnou událost. Bylo to v době, kdy z domu Bohuslavových byla odstraněna pamětní deska matky Antonína Švehly, jež se zde narodila. Pamětní deska, kterou navrhl akademický sochař Jaška a odlil pan Bar ták v Hrdlořezech za 9 000 Kč, byla odvezena do statku ke Křečkovým do Kolovrat a posléze zničena na skládce železa. Bývalá selka Božena Křečková na statku zůstala sama a do svého stáří pracovala v JZD Kolovraty na polích.
Manželé Bohuslavovi se v roce 1988 vrátili do zděděného statku u Křečků. Od té doby se zde říká u Bohuslavů. Ctirad Bohuslav zemřel náhle v roce 1990 ve věku 64 roků. Paní Božena Křečková ho následovala o rok později ve věku 83 roků. O bývalý statek č.p. 114, který je další zachovalou památkou a vzpomínkou na Tehovičky, svědomitě pečuje Libuše Bohuslavová se synem Ctiradem.

Jiří Missbichler