Cihelna v Kolovratech patřila k prosperujícím závodům

Osudy Počtovy cihelny, která ve třicátých letech minulého století zaměstnávala desítky převážně chudých lidí, jsou další méně známou
kapitolou historie Kolovrat. Ze starých kronik i tentokrát čerpal Jiří Missbichler.

V letech 1926 – 1927 koupil architekt Josef Počta, syn žižkovského stavitele, se svým společníkem Ing. Bohumilem Jerie pozemky ležící na jihozápadním okraji Kolovrat. Na těchto parcelách, které se nacházely jižně od mlýnské usedlosti Františka Kučery čp. 9, hodlal vybudovat cihelnu.
Před stavbou kruhové pece postavil pro rodiny cihlářských dělníků šest malých domků o jedné místnosti ze surových cihel (vepřovic). Domky byly provizorní, s hliněnou podlahou a dřevěnou střechou, pokrytou lepenkou. Dva domky stály u vjezdu do areálu cihelny, na jižní straně ve svahu, a čtyři na straně severní, za zahradou mlynáře Františka Kučery, směrem k dnešní ulici Do Lipan.

První kolovratské cihly

První hliniště se nacházelo na obecním pozemku před dvěma úvozovými cestami, kde se říkalo v Brůdku. Dnes tudy vede ulice Do Hlinek a vycházková cesta Na Předevsi. Již dříve se tam těžila cihlářská hlína a osadníci si z ní na volném prostranství vypalovali cihly primitivním způsobem. Cihelna zpočátku fungovala tak, že v zimě se kopala hlína a od jara se z vysušených cihel na velké rošty stavěly pyramidy. Ty se pak omazaly cihlářskou hlínou. Pod rošty se topilo pařezy, které Josef Počta nechal vykopávat v říčanských a radošovických lesích. Odtud je přivážel koňskými potahy.
V roce 1927 požádal Josef Počta se svým společníkem Místní obecní úřad v Kolovratech o stavební povolení ke stavbě vlastní cihelny s kruhovou pecí. Kruhová pec o rozměrech 39x18 metrů měla dřevěnou střechu se vzdušníky. Cihelna byla situována od severu k jihu. Na jižní straně byl přístavek o rozměrech 9x18 m, kde byla kotelna, strojovna a výrobna s lisem na cihly. Kruhová pec měla 16 vyvážecích vstupů, na severní a východní straně byl dřevěný přístřešek, kde byla sušárna cihel. Komín cihelny měl výšku kolem 20 metrů. Na jižní straně byla studna.
V roce 1927 bylo také zažádáno o stavební povolení k výstavbě obytného domu, kde bylo devět obytných místností, z toho dvě kanceláře. V suterénu budovy byly čtyři byty pro rodiny cihlářů, prádelna, lázeň a sklepy. Dům byl postaven na místě druhého hliniště. Byl dostavěn v roce 1932, kdy byl také zkolaudován a označen číslem popisným 249.
Cihelna s kruhovou pecí byla otevřena v roce 1928 a začala podporovat nemalý stavební ruch v Kolovratech. Po otevření cihelny se již nakopaná hlína nakládala do železných vyklápěcích kolejových vozíků, kterými se přibližovala k pracovním stolům do prostrou cihelny. Do roku 1929 se zde vyráběly cihly pouze ručně, pak Josef Počta pořídil na výrobu cihel lis. Na tuto událost se přišla podívat polovina Kolovrat. Poté se již cihly řezaly ocelovým drátem. Prvními dělnicemi na řezačce byla paní Peterková a paní Šímová, sestra obecního strážníka. Další dělnice cihly odebíraly na dřevěné vozíky a odvážely je do sušárny.
V roce 1932 cihelna dobře prosperovala, o kolovratské cihly byl velký zájem. V zimních měsících se však v Kolovratech zvyšoval počet nezaměstnaných občanů, kteří byli odkázáni na podporu. Na osobu dostávali poukázku na potraviny, tzv. žebračenku, v ceně 10 Kč. V tuto dobu byla výroba cihel ohrožena velkou stávkou cihlářských dělníků, kteří požadovali zvýšení mezd. Na stávkující povolali majitelé četníky a přivezli si náhradní dělníky až z Čáslavi. Stávka cihlářů proto skončila pouze částečným úspěchem. Po celou dobu podporoval stávkující cihláře obchod s potravinami Včela, patřící tehdejšímu družstvu, a pro stávkující se prováděly v obci sbírky.

Cihelna dávala práci chudým

Cihlářská práce byla velmi namáhavá i nebezpečná. V cihelně pracovali příslušníci řady místních nemajetných rodin. Sociální poměry v některých rodinách byly velmi špatné, děti vyrůstaly v těžkých podmínkách.
Do školy docházely v šatech chatrných, spravovaných, ale čistých. Jídlo loudily od dětí ze selských gruntů. Vždy se ale našel mezi dětmi kamarád, který se s nimi o svoji svačinu rozdělil. Takovými chudými rodinami byli zejména Mikešovi a Hyklovi, kteří bydleli v prvních dvou domcích u vjezdu do cihelny. Stejně na tom ale byly také rodiny dalších cihlářů.

Plány architekta Josefa Počty

Architekt Počta a Ing. Jerie měli velké plány, v letech 1932 - 1933 chtěli kolovratskou cihelnu rozšířit a zmodernizovat. Chtěli vybudovat novou kruhovou pec o 22 komorách s moderní strojovnou a komínem o výšce 50 metrů. Dále uvažovali o výstavbě stáje pro koně, zděných dělnických domech, vlastní váhy, vrátnice s vjezdem a o stavbě úřední budovy. V nové cihelně chtěli vyrábět cihly plné a a také střešní pálené tašky a lidem z Kolovrat a blízkého okolí tak zajistit dostatek práce. Myšlenka to byla dobrá, neboť cihlářské hlíny se na katastru Kolovrat nacházelo velké množství. Plány se však neuskutečnily. V současné době je zřejmé, že z ekologického hlediska a ochrany přírody bylo dobře, že se tak nestalo a v Kolovratech byla zachována neporušená krajina.
Konec cihlářské práce v Kolovratech V kolovratské cihelně se pracovalo až do roku 1942, kdy byl ukončen provoz pro nedostatek uhlí. Zaměstnanci byli převedeni do válečné výroby. V cihelně pracovalo kolem třiceti zaměstnanců. Cihelna byla opuštěná až do roku 1952, kdy ji Místní národní výbor nechal zbourat. Místní občané si mohli vzít určité množství cihel pro své stavební potřeby. Cihlářské vozíky a koleje byly odvezeny do šrotu. Prostor cihelny a hliniště byl postupně zavážen až na část hliniště, kde Sokol Kolovraty vybudoval hokejové hřiště. Dnes se v prostoru bývalého hliniště nacházejí tenisové kurty.

Rodina architekta Počty

Manželé Počtovi byli v obci váženou rodinou. Měli syna Lubomíra, který se vyučil zedníkem a stal se uměleckým štukatérem. Manželé Počtovi se zapojovali do společenského i kulturního života. Josef Počta pracoval ve výboru Tělocvičné jednoty Sokol Kolovraty a jeho manželka hrála divadlo s místními ochotníky.
Josef Počta se za nacistické okupace zapojil do ilegální činnosti. Zajišťoval potraviny a kontakty pro partyzánský oddíl v okolí Březí. V padesátých letech pracovala paní Marie Počtová jako tajemnice na Místním národním výboru.
Poslední štukatérská práce jejich syna Lubomíra, který navrhl a zhotovil plastiku části kolovratského znaku, se nachází na budově Úřadu městské části.
 

Jiří Missbichler