QU Jilmová doubrava

Stručná charakteristika
Společenstva jilmových doubrav a jilmových jasenin v širokých úvalech středo- evropských řek na pedogeneticky vyvinutějších a jen občas nebo výjimečně zaplavovaných nivních půdách. 
   
Struktura a druhové složení
Jilmová doubrava představuje většinou třípatrové společenstvo. Ve stromovém patře dominuje dub letní (Quercus robur) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), pěstovaný často jakomonokultura. V porostech s relativně přirozeným složením nalézáme rovněž lípu srdčitou (Tilia cordata) a jilm habrolistý (Ulmus minor), v malé příměsi též javory, ve vlhčích variantách olši lepkavou (Alnus glutinosa), v sušších habr obecný (Carpinus betulus). Javory (mléč -Acer platanoides a klen -A. pseudo-platanus) převládají místy v hospodářských porostech. Keřové patro nedosahuje vysoké dominance, většinou vlivem umělého odstraňování. Kromě druhů stromového patra se v něm častěji objevuje bez černý (Sambucus nigra). Na složení bylinného patra se výrazně podílejí mezofilní druhy listnatých lesů. Mechové patro buď zcela chybí nebo dosahuje jen velmi nízké pokryvnosti. Asociace je floristicky značně příbuzná se střemchovými jaseninami, od nichž se liší absencí nebo zanedbatelným výskytem jejich asociačních diferenciálních druhů a prvků podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, pozitivně pak výskytem diferenciálních druhů jilmových doubrav a prvků podsvazu Ulmenion (rozrazil břečťanolistý -Veronica hederifolia, jilm habrolistý -Ulmus minor, vaz -U. lae- vis, dymnivka dutá -Corydalis cava, křivatec žlutý -Gagea Iutea, pupkovec pomněnkovitý -Omphalodes scorpioides).
Zachovaný porost sušší a mezní formy jilmové doubravy (Ficario- Ulmetum carpinetosum) uvádí z pražského území BLAŽKOVÁ (1989), a to nad okrajem úvalu Berounky u Radotína. Ve vlastní nivě se však jilmové doubravy v mapovaném území nezachovaly, a proto byl pro jejich charakterizování použit nejblíže dostupný snímkový materiál z Veltruské obory. 
   
Rozšíření a výskyt
V českých zemích nalézáme větší komplexy jilmových doubrav ve středním a východním Polabí, dolním Poohří, Oderské nížině a Hornomoravském úvalu, odkud pronikají do obou jihomoravských úvalů.
Přirozené porosty jilmových doubrav z území Prahy již zcela vymizely. Jejich dřívější výskyt předpokládáme v širokém rovinném pruhu podél Vltavy přibližně od ústí Berounky (a v nejnižších polohách podél Berounky) až po severní hranici města. Velké plochy jilmových doubrav byly rekonstruovány zvláště podél vltavského meandru, na levém břehu Vltavy od Císařské louky na sever, východně od Velké Chuchle, v Braníku a při soutoku Vltavy s Berounkou.