Původ jména - obecně

S problematikou vzniku uvedeného pojmenování úzce souvisí otázka, zda se při nedostatku věrohodných historických dokladů mohou naše Kolovraty opravdu označovat kolébkou a původním sídlem slavného českého panského rodu, vycházejícího v polovině 14. století od Albrechta z Kolowrat. Proto se musíme zaměřit na výskyt místního jména Kolovrat a Kolovraty v zemích Koruny české a na jeho možný vznik a význam. Přitom vycházíme z ověřeného faktu, že nejstarší sídla byla obvykle nazvána podle jména svého zakladatele nebo prvního majitele. Týká se to zejména místních názvů s koncovkou -ice. Do této kategorie spadají i naše Tehovice, které jsou písemně doloženy až od roku 1436. Původní podoba Těhovice jako ves lidí Těhových se proto již v pramenech neobjevuje. Příjmení dávného zakladatele nebo prvního majitele totiž bylo Těh, což ve staré češtině znamenalo Kloub. Toto slovo zaniklo a počáteční písmeno se v názvu vsi začalo vyslovovat tvrdě. Nynější zrobnělá forma Tehovičky se objevila až ve druhé polovině 18. století a vyjadřovala podřízené postavení osady vůči sousedním Kolovratům, kde byl poplužní dvůr a kostel.
V odborné literatuře se vysvětluje vznik místního jména Kolovraty od staročeského příjmení Kolowrat jako ves Kolowratů, to je Kolowratovy rodiny. Na druhé straně ovšem víme, že se staré české šlechtické rody a zejména jejich linie a větve často označovaly podle původních sídelních hradů a tvrzí. Vznikl by pak podobný problém jako se slepicí a vejcem, zda tu byli dříve Kolowratové nebo Kolovraty. Opravdu starobylá historická forma rodového příjmení z Kolowrat a nikoli z Kolowratu nebo z Kolowrata by spíše svědčila o prvenství starého sídla a o jeho pojmenování podle původního staročeského významu slova kolovrat nebo činností s tím spojených.
V obou případech ale opět musíme s politováním pominout líbezné místní pověsti o vyvráceném kole a rodu Janoviců jako zdejších předků pánů z Kolowrat. Pokud by měly reálné jádro, pak bychom asi nežili v Kolovratech, ale spíše v Janovicích. Těch jsou ale v Česku asi dvě desítky, zatímco Kolovraty byly jediné. Tím se samozřejmě nikterak nepopírá Palackého teorie o janovickém původu Kolowratů, ale pouze se vymezuje a koriguje místní lidová tvořivost. Byla náležitě inspirována minule uvedenými barokními Balbínovými báchorkami o vozovém kole v erbu pánů z Kolowrat, které byli připomenuty koncem 18. století v Schallerově topografii. Tyto zkazky pak připomínali okolní kronikáři a učitelé a posléze byly dotvořeny v místním Zpravodaji počátkem 70. letech minulého století.
Pomineme raději otázku prvenství názvu kolovratského sídla nebo rodu a budeme předpokládat, že slavní Kolowratové nejen z našich Kolovrat pocházejí, ale že se podle nich též jmenují. V tom případě musíme vyloučit, že se nikde v zemích Koruny české nevyskytuje obec, hrad nebo přírodní útvar s pozoruhodným jménem Kolovrat nebo Kolovraty. Pouze u Moravských Budějovic vznikla až roku 1780 při parcelaci pozemků panského dvora u obce Litohoř osada Kolovrat, pojmenovaná z vděčnosti podle osvícené vrchnosti. Zdejší panství totiž patřilo hraběti Leopoldovi Krakovskému z Kolowrat, který tehdy zastával ve Vídni vrcholový úřad nejvyššího kancléře. Na svých moravských panstvích se spolu s některými osvícenými šlechtici dobrovolně připojil k tehdejší experimentální pozemkové reformě, označované jako raabizace. Při ní byly rušeny poplužní robotní dvory na státních (panovnických), církevních a městských panstvích, jejich půda byla rozparcelována na malá rodinná hospodářství tzv. familie, pronajata a robotní povinnosti byly převedeny na peněžní platy. V českých zemích tehdy vedle nové osady Kolovrat vzniklo 244 dalších vesnic. Od roku 1893 se nová osada nazývala Kolovraty a jako část Litohoře existovala do roku 1950, kdy splynula s uvedenou obcí. Jiné obdobné pojmenování lidského sídla ani přírodního útvaru není v českých zemích známo. Přitom má opravdu starobylý původ, což dokládají četné významy slova kolovrat ve staré češtině a rovněž prastarý původ tohoto slova a jeho všeslovanský charakter. Vzniklo totiž ze složenin kolo a vort, což ve staroslověnštině znamená vrtět neboli obousměrně se točit. Na tomto mechanickém vratném principu je založena řada zařízení s kolovratným pohybem.
V rozsáhlé vědecké edici slovníku staré češtiny se pod pojmem kolovrat na prvním místě vyskytuje lis na víno nebo na lněný či makový olej, tzv. lisice. Dále se tak označoval mechanický napínač tětivy samostřílu, vratidlo tkalcovského stavu, ohrada pro kování koní a konečně i strunný hudební nástroj s klikou, zvaný též kolovratec, niněra a později kolovrátek neboli flašinet. K tomu je možno připomenout, že v jiných slovanských jazycích se pod pojmem kolovrat rozumí též hrnčířský kruh, větrný vír, rumpál, naviják či kladka. V polštině se tak označuje i dveřní turniket. 
 

PhDr. František Dudek, CSc., doplnil a upravil pro web Petr Bartoš