Publikace "Kostel Sv. Ondřeje v Kolovratech"

Spolek vydal svoji první publikaci autora Ing. Jaroslava Břečky pod názvem Kostel Sv. Ondřeje v Kolovratech.
Publikace popisuje historii a současný stav kostela, a to včetně vysvětlení historických souvislostí.

Autor: Ing. Jaroslav Břečka
Grafika a sazba: Petr Bartoš
Jazyková korektura: Mgr. Stanislava Bartošová
Vydal: Spolek Kolowrat pro zachování tradičních hodnot, Praha - Kolovraty
K příležitosti 800. výročí první písemné zmínky o obci Kolovraty 2005
(1. vydání)
Počet stran: 56 + 8 stran příloh a obálky
Prodejní cena  60,- Kč (v prodeji: Infocentrum MČ Praha-Kolovraty, Drogerie u Chadů)

OBSAH

Předmluva          ..............................................................................     3
Úvodní slovo autora           ...............................................................     4
Počátky křesťanství v Čechách          ..................................................     5
Historie kostela sv. Ondřeje           ....................................................     6
Ikonografie Kolovrat           ...............................................................   10
Donace Marie Terezie Savojské kostelům            ..................................   12
Faráři          .....................................................................................   13
Kostelníci           ...............................................................................   14
Interiér kostela           .......................................................................   15
Dispozice kostela           ....................................................................   20
Stavebně-technický popis           ........................................................   21
Opravy a údržba kostela           ..........................................................   25
Zvony kostela sv. Ondřeje           .......................................................   27
Kostely zasvěcené sv. Ondřeji na území Prahy          .............................   30
Kulturní památka           ....................................................................   31
Mapa stabilního katastru z roku 1841           ........................................   33
Snímek katastrální mapy z roku 2002           ........................................   34
Hřbitov kolem kostela            .............................................................   35
Svatý Ondřej           ..........................................................................   37
Svatý Pavel           .............................................................................   38
Panna Marie           ............................................................................   39
Svatý Jeroným           ........................................................................   40
Marie Magdalena           ......................................................................   41
Svatý Jan Nepomucký           ..............................................................   42
Zjevení Panny Marie v Lurdech             ................................................   43
Křížová cesta          ...........................................................................   45
Perokresba kostela - Josef Svoboda r. 1937          ................................   48
Kresba kostela – Jiří Zeyfart           ......................................................   49
EX LIBRIS Josefa Břečky - autor Ludmila Jiřincová             .....................   50
Foto akvarelu J. Bubeníčka           ........................................................   51
Doslov – PhDr. František Dudek CSc.          ..........................................   52
Letopočty související s kostelem            ...............................................   54
Slovníček výrazů            .....................................................................   55
Použitá literatura            .....................................................................   56
Fotografická příloha                                                                                        

 

ÚVODNÍ SLOVO AUTORA 

Jako kolovratského rodáka mě mrzelo, že o historii Kolovrat i o jejich památkách mám nedostatečné znalosti. Při pátrání po nějakých písemných dokladech jsem nenarazil na žádná ucelená díla, ve kterých by byl popsán vznik a historie naší obce. Jediný historický popis, který je mi znám, je „Památník sboru dobrovolných hasičů v Kolovratech“ vydaný k župnímu sjezdu hasičské župy Kamlerovy č. 37. Historii obce v tomto památníku sepsal pan Josef Svoboda, snad jediný, který se touto historií zabýval. Popsal i některé významné objekty v obci a společenský život. Popis je velmi stručný, ale nic jiného není. Příležitostně se naleznou dílčí zmínky o obci, případně o některém objektu. Dalším dílčím materiálem je „Popis obcí školního okresu říčanského“.
Rozhodl jsem se, že se pokusím z dostupného a mně známého materiálu uspořádat brožurku o kolovratském kostele svatého Ondřeje. Proč zrovna o kostele? Kostel je dnes jediný nejstarší historický objekt, a to ne objekt ledajaký. Prožil a mohl by vyprávět dlouhou historii od 13. století, přes husitskou revoluci, zničení fary kolovratského kostela, obsazení kostela, třicetiletou válku, bělohorskou porážku a její následky, robotu i její zrušení v roce 1848, první světovou válku, první republiku ČSR, druhou světovou válku, osvobození, život za socialismu až po dnešní současnost.
Kostel vždy býval a dosud je významným objektem každé obce, každého města, býval centrem společenského dění širokého okolí. Kostel svatého Ondřeje byl ve své době opravdu významný, významnější než většina kostelů v okolí. Byl to farní kostel a tam, kde měl kostel i faru, tam býval i hřbitov a u fary zpravidla také škola. Kostel prožil období svého rozvoje, své slávy, ale nevyhnul se ani pádům, ponížení, opuštění, i devastaci. Po těžkých dobách vždy přišlo nové období obnovy a opětovné péče. V dnešní době je pro kostel období dobré. Prošel důkladnou údržbou a jeho stavu je věnována náležitá péče.
Přál bych si však také, aby mezi našimi spoluobčany bylo zvýšeno kulturně-historické povědomí o této nejstarší, nejvýznamnější historické stavbě naší městské části.
Také z těchto důvodů jsem se snažil sestavit tento materiál o kolovratském kostele svatého Ondřeje.
Ing. Jaroslav Břečka
 

PŘEDMLUVA 

S potěšením a velikým zájmem jsem si přečetl připravovaný text, popisující nejstarší památku naší obce Kolovraty. Je velmi krásné, že i v mimocírkevní oblasti je zájem předložit veřejnosti dochované dějiny o našem kostele. Je to odkaz našich předků, kteří na skalnatém ostrohu nad potokem postavili kostel sv. Ondřeje s farou a příslušnou školou, hřbitovem a kostnicí.
Šířící se křesťanství přineslo nejen do střední Evropy nebývalý rozvoj hospodářství a řemesel, hudby, malířství, sochařství - všeobecného umění. Dochované zbytky památek svědčí o pozitivním zlomu ve vývoji naší země. V našich prvních školách (církevních, v té době žádné jiné nebyly) začalo vzdělávání dětí i dospělých. Lidé se učili lépe hospodařit, nastal rozvoj řemesel, duchovní i kulturní úroveň začala přinášet plody. V důsledku se křesťanství projevilo na celkovém rozvoji země a na zvyšování životní úrovně a lepším životě lidí.
Snadno a rychle někdy zapomínáme na naše největší národní poklady uložené nejen v archivech, ale i v srdcích předků. Historie, lidová paměť a moudrost nám pomáhá upevňovat širší identitu. Připomeňme si svou klikatou cestu dějinami s krásnými, uměleckými a kulturními vzácnostmi. Vyslovme slavnou i bolestnou minulost, mapujme vznik a vývoj i častá ohrožení lidí i českého jazyka a národa, jejich dramatických proměn, jejich nadějí. Snažme se vidět v živé a stále otevřené paměti spíše kriticky hodnocené a prověřované navrácení minulosti do současné přítomnosti, v níž se už ohlašuje budoucnost. Oživme si historickou paměť, abychom mohli dávné i nedávné společenské, politické a kulturní, radostně i bolestně získané zkušenosti přetavit v ryzí vzácný kov moudrosti. Té neustále potřebujeme jako soli. Ztráta paměti ohrožuje naši kulturní a národní identitu. Pravdivá je věta, i když zní jako zaprášená fráze, že bez paměti riskujeme opakovat naše osudové omyly a smrtelné hříchy.
Antická moudrost říká, že dějepisectví je „vrcholné umělecké dílo“ (vyslovil ji známý římský autor Cicero). Prospěje dnes i nám vzpomenout na tato výstižná a krásná slova, která neplatí jen o sepisování dějin, ale také, a ne na posledním místě, o kultuře. Marcus Tullius Cicero napsal: „Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob.“
Chraňme si i v dnešní době naše památky, dědictví otců a nenechme si je zničit a rozkrást. Snad se dočkáme i zákonů, které nám v tom pomohou a budou spravedlivé. Ztracené klenoty minulých časů nám již nikdo nikdy nevrátí !
Milan Uhlíř
 

DOSLOV - Pozůstatky původního kostela sv. Ondřeje s kaplí sv. Prokopa a možnosti jejich datace před stavebně historickým průzkumem 

Autor monografie o kostele sv. Ondřeje v Kolovratech se nejen zdárně zhostil nelehké problematiky popisu a zhodnocení soudobého exteriéru a interiéru cenné barokní církevní památky, vylíčení jejího vývoje zejména od roku 1767, ale velice se zasloužil o zahájení diskusí o nezbytnosti výzkumu jejích gotických popř. románských předchůdců a pozůstatků.
V souvislosti se strategickou polohou Kolovrat na důležité trase zemské stezky od Sázavského kláštera ku Praze se dá předpokládat, že se na tomto území již od 30. let 11. století uplatňovala misijní činnost sázavských benediktinů v čele s opatem Prokopem (zemřel roku 1053 a svatořečen byl roku 1204). Klášter získal roku 1132 darem nedalekou Hostivař a brzy tam vybudoval románskou rotundu, z níž se v polovině 13. století stalo kněžiště nového gotického kostela Stětí Jana Křtitele. Oproti svým břevnovským a ostrovským spolubratřím byli sázavští benediktini při šíření křesťanských ideálů zpočátku zvýhodněni srozumitelnou slovanskou bohoslužbou. Toto působení nebylo ještě v Kolovratech do jejich darování ostrovskému klášteru během první poloviny 12. století završeno výstavbou křesťanského svatostánku, i když by se to u významného šlechtického sídla s hrazeným dvorcem a tvrzí dalo očekávat v podobě rotundy nebo tribunového kostelíka. Zbožní ostrovští mniši by ale tuto okolnost podobně jako u jiných darovaných lokalit jistě neopomněli zaznamenat v listině datované k roku 1205.
K výstavbě prvního kolovratského kostela proto mohlo dojít až jejich přičiněním v období 1150-1250. První kostel mohla tvořit malá čtvercová loď, jejíž zbytky mohou být objeveny v nynějším přízemí věže. Kostel měl kněžiště buď v této malé prostoře, nebo v předpokládané východní apsidě, jež byla později odstraněna. V prvním kolovratském kostele by se rovněž dala předpokládat vrchnostenská dřevěná nebo kamenná tribuna. V tom případě by ovšem nepříliš vysoká křížová hřebínková klenba v nynější márnici nebyla původní. V popisu z roku 1722 se uvádí, že klenba nad touto prostorou, jež byla tehdy kněžištěm, byla „nedávno zaklenuta“. Míní se tím asi oprava po požáru za třicetileté války. Podobné dispozice s patrovou tribunou se vzácně zachovaly ve Vinci v Pojizeří u Mladé Boleslavi a v Kyjích u Prahy. Omezená velikost vnitřního prostoru předpokládané původní kostelní lodě, necelých 5 x 5 m, zcela odpovídala dobovým zvyklostem, kdy se patronátní vrchnost účastnila bohoslužeb uvnitř nebo na oddělené patrové tribuně a místní poddaní se tísnili před vchodem nebo v malé lodi. Pokud v ní byla umístěna patrová tribuna, pak se nejspíše nacházela nad původním zdobným severním hlavním vchodovým portálem, jehož zbytky jsou jistě zazděny v místě dnešního vchodu do podvěžní márnice. Jeho umístění, lomený oblouk i výzdobu ostatně potvrzuje popis kostela z roku 1722. Vstup na uvažovanou patrovou tribunu mohl být propojen mostem s blízkou tvrzí nebo hrazeným dvorcem. Tento objekt se nacházel nedaleko, severozápadně od kostela.
Možnou existenci východní apsidy s kněžištěm naznačuje nezvykle ploché, jakoby uměle useknuté a renezančně ozdobené východní průčelí kostelního presbytáře, které se na vyobrazení z roku 1722 vyskytuje tam, kde ostatní kostely obvykle mají polygonální nebo půlkruhové závěry či apsidy. Podivný a poněkud dovnitř prohnutý (propadlý, konkávní) tvar tohoto průčelí je dodnes patrný na východní přízemní stěně kostelní věže. Síla této zdi proto nedosahuje 130-140 cm, jako je tomu v podvěží u zdi severní a jižní. To může naznačovat existenci apsidy, zrušené buď při opravě a dostavbě před rokem 1546, nebo až při větší opravě po roce 1650.
Když počátkem 14. století přikročili v Kolovratech patrně ostrovští benediktini k výstavbě gotického kostela, doloženého od roku 1352, mohli do něj začlenit i případnou předchozí románskou stavbu. Kněžiště přitom mohli ponechat v předpokládané východní apsidě. Při jižní straně původní malé lodi vybudovali kapli sv. Prokopa, jejíž existenci máme doloženu od roku 1356 spolu s ostatkovým oltářem a freskami. Tato kaple byla spojena s kostelem dodnes zachovaným úzkým lomeným portálem se zdobným profilovaným ostěním. Předpokládaná malá románská stavba mohla být začleněna do východního závěru nové kostelní lodě, podstatně rozšířené k západu na délku 13 m. K jejímu západnímu konci od severu přiléhala hranatá věž se zvony. V místě dnešního severního vchodu do podvěžní márnice zůstal původní vchod do nejstarší části kostelní lodě. Když se z ní později po zániku uvažované východní apsidy stalo kněžiště, sloužil tento vchod pouze pro kněze a věřící byli odkázáni na vchod západní.
Po husitských válkách kostel patrně nebyl v nejlepším stavu. Proto došlo nejspíše před rokem 1546 k renezanční opravě a dostavbě, při níž již mohla být odstraněna východní apsida a kněžiště přemístěno do východní části lodi. Z jižní prokopské kaple se pak stala sakristie a k západnímu průčelí byla přistavěna mohutná a patrně kruhová věž pro dva nové zvony. Jejich mohutná trámová stolice byla při barokní přestavbě roku 1767 rozebrána a v upravené podobě spolu se zvony umístěna do patra dnešní věže. Je to zřejmé z četných tesařských úprav starých trámů pro nový menší prostor a měla by to potvrdit i odborná expertiza stáří dřeva.
K uvedeným změnám došlo před rokem 1546 za předpokladu, že velký zvon Prokop s uvedeným datem, dosud zavěšený v současné věži, byl vyroben pro kolovratský kostel. Pokud by sem byl ale později přenesen z jiného kostela, pak by uvedené stavební úpravy spadaly spíše do doby po roce 1650. Za třicetileté války byl totiž kostel vypálen a zpustošen. Klenba kněžiště byla po válce opravena a patrně snížena a loď dostala plochý trámový strop. Dřevěná byla rovněž zpěvácká patrová kruchta bez varhan, jež byla umístěna nejen na západní stěně, ale i na části stěny jižní a severní.
Na základě četných indicií byly vysloveny názory o stáří a nejstarších podobách kolovratského kostela. Jeho románské počátky lze předpokládat před rokem 1250, gotická část vznikla před rokem 1352, renezanční dostavba proběhla nejspíše před rokem 1546, podstatná oprava se uskutečnila po roce 1650 a k rozsáhlé barokní přestavbě došlo roku 1767. Tyto názory jednoznačně svědčí o potřebě důkladného stavebně historického popř. archeologického průzkumu této významné památky. Pod nánosy omítek v podvěží by se především na jižní a severní stěně mohly objevit další zbytky nejstarší výzdoby. Malá plocha patrně renezanční ornamentální malby z interiéru kněžiště je zachována na východní stěně u odpočívadla věžních schodů, kde je v silné zdi proraženo malé čtvercové okénko. Průzkum zdiva v přízemí věže by měl dát odpověď na otázku, zda jde o pozůstatky malého románského kostela, nebo o závěr lodi či kněžiště gotického kostela z první poloviny 14. století. Mohlo by se zjistit, zda tam existovala východní apsida s kněžištěm, nebo severní vrchnostenská tribuna a jestli se v místě severního vchodu nacházejí zbytky původního vchodového portálu. Zároveň by se mělo zjistit, zda podoba, zachycená na kresbě z roku 1722, byla ovlivněna opravami a přestavbou před rokem 1546 nebo až po roce 1650. Rovněž by se mělo stanovit stáří křížové hřebínkové klenby v podvěží. 
PhDr. František Dudek, CSc.