První vojenské mapování – josefské, 1763-1787

Mapování bylo zahájeno na základě nařízení císařovny Marie Terezie a dokončeno za vlády jejího syna Josefa II., proto označení josefské.
Pro mapu bylo zvoleno na tehdejší dobu nezvykle velké měřítko 1:28 800, které je téměř totožné s naší současnou nejpodrobnější vojenskou mapou s měřítkem 1:25 000. Měřítko 1:28 800 je odvozeno z požadavku, aby délka 1 vídeňského palce v mapě odpovídala vzdálenosti 400 vídeňských sáhů v terénu, tj. 758,6 m, což je 1 000 vojenských pochodových kroků. Pro zajímavost uveďme tehdejší délkové míry:
• 1 vídeňský palec – 26,34 mm
• 1 vídeňský sáh – 1,89484 m (72 palců)
• 1 rakouská míle – 7 585,936 m (4 000 sáhů)
Jako grafický podklad byla použita zvětšenina Müllerovy mapy Čech. Do této mapy zakreslovali vojenští důstojníci, kteří na koních projížděli krajinou, situaci pomocí metody „a la vue“ (česky „od oka“). Mapování bylo prováděno bez geodetických základů, výkon mapéra byl 350 km2 za letní období, v zimě se provádělo vykreslování. Území monarchie pokrývalo 5 400 sekcí. Z polohopisu se mapovaly cesty, zděné budovy, kamenné mosty, louky, pastviny, lesy a vodní toky. Výškopis se kreslil pomocí kreslířských šraf. Pro značné polohové deformace se nedaly mapy spojit v jeden celek. Mapování, prováděné bez geodetických základů a převážně pohledovým způsobem, nemohlo dát přesnou topografickou mapu. Z geograficky obsahového a grafického hlediska jsou však tyto mapy i dnes výborným podkladem pro studium vývoje krajiny. Ve své době bylo toto rozsáhlé vojenské mapové dílo, které si vyžádalo enormní časové i finanční náklady, zcela utajeno a uloženo v bezpečí rakouského válečného archivu. Přístup k mapám neměli dokonce ani vojenští odborníci. Jak bylo úvodem zmíněno, panovnicí, která nařídila toto vojenské mapování, byla Marie Terezie (1717–1780, od 1740 císařovna). Dokončeno bylo za vlády jejího syna Josefa II. Na trůn Marie Terezie nastoupila v pouhých 23 letech, díky pragmatické sankci, po náhlém úmrtí otce Karla VI.
Pouhých osm týdnů po jejím nástupu na trůn byla monarchie bez vyhlášení války napadena pruskými armádami pod velením císaře Friedricha Velikého (1712-1786, pruský král od 1740). Nastalo období válek o dědictví slezské mezi Prusy a Rakouskem. Friedrich I., považovaný za zakladatele pruského militarismu, byl schopným panovníkem, který přivedl Prusko (centrem je Berlín) v rámci Evropy do velmocenského postavení. Využil přitom tradiční německý smysl pro organizaci, pořádek a disciplinu. Zajímavý je jeho bonmot – „kdyby začali moji vojáci myslet, nezůstane mi z nich v armádě ani jediný“. Rakouská armáda neměla kvalitní velení, státní pokladna byla poloprázdná. S Prusy se navíc spojují Francouzi a Bavoři, kde Francouzi v roce 1741 dobývají Prahu. Roku 1742, po prohrané bitvě u Chotusic, je Marie Terezie donucena podepsat odstoupení Slezska s centrem Vratislaví, polsky Wroclaw, a Kladska. Všimněte si, jak nám chybí toto historicky české území - kladské hrabství, co má ve znaku českého dvouocasého lva - na obrysu republiky! Z bohatého a rozsáhlého Slezska zbyla habsburské říši a tím i dnešní České republice pouze jeho česká část s městy Těšínem, Opavou a Krnovem. Na zobrazeném výřezu mapy I. vojenského mapování je zajímavý zákres tehdy ještě samostatných Tehoviček a část přímkové trasy císařské černokostelecké silnice, která spojila uhříněveský zámek a Radošovice. Patrný je i poměrně zachovalý systém polních cest.