PQ Mochnová doubrava

Stručná charakteristika
Edaficky a lokálně klimaticky podmíněná teplomilná doubrava na plochém terénu nebo na mírnějších svazích častěji jižního kvadrantu, na střídavě vysychavých, živinami poměrně bohatších a hlubších půdách v nížinném a pahorkatinném stupni.  
   
Struktura a druhové složení
V přirozených porostech převládá ve stromovém patře dub zimní (Quercus petraea), často s přimíšeným habrem (Carpinus betulus), jeřábem břekem (Sorbus torminalis), nebo i lípou srdčitou (Tilia cordata). Keřové patro bývá pravidelně dobře vyvinuto, většinou však nepokrývá více než 25 % plochy. Uplatňujese v něm kromě mladých exemplářů dubů i ptačí zob obyčejný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina) aj. Bylinné patro bývá dobře vyvinuto, charakteristická je v něm přítomnost těchto druhů: mochna bílá (Potentilla alba), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice bravířská (Serratula tinctoria) a ostřice horská (Carex montana). Vedle teplomilných druhů (kopretina chocholičná -Tanacetum corymbosum, bělozářka větvitá -Anthericum ramosum, hrachor černý -Lathyrus niger, válečka prapořitá -Brachypodium pinnatum aj.) je příznačná menší příměs acidofilních druhů kyselých doubrav: kostřava ovčí (Festuca ovina), bika bělavá (Luzula luzuloides) aj. a hájových prvků ze svazu Carpinion: jaterník podléška (Hepatica nobilis), ptačinec velekvětý (Stellaria holostea), lipnice hajní (Poa nemoralis) aj. Mechové patro je většinou vyvinuto nepatrně, jen u narušených nebo degradovaných porostů bývá pokryvnější.  
   
Rozšíření a výskyt
V českých zemích se mochnová doubrava uplatňovala hlavně v teplých oblastech se suchým letním obdobím, tedy ve středních a západních Čechách a v pruhu ze severozápadních do severovýchodních Čech - od Mostu do Podorličí. Na Moravě pokrývala kdysi zřejmě velkou část jihomoravských sprašových plošin a vyznívala až do Boskovické brázdy, do okrajů Drahanské vrchoviny a Hornomoravského úvalu.
Na území Prahy nezabíraly mochnové doubravy zřejmě nikdy velké plochy. Ostrůvky této asociace předpokládáme v mělkých úpadech na těžkých slínových půdách (Dolní Chabry) nebo na sprašových návějích (Divoká Šárka) a na uléhavých půdách s opukovým podložím (u Nebušic). Přirozené porosty se zachovaly jen na jílovitých deluviálních půdách z vápenců Českého krasu, na okrajích plošin nad Prokopským a Radotínským údolím, veskrze však v porostech tak nepatrných rozměrů, že nemohly být v rámci měřítka mapy zaznamenány.