Ohlédnutí za výstavou o historii Kolovrat

Ve dnech červnových oslav výročí 800 let od prvního písemného dokladu o Kolovratech připravili členové Spolku Kolowrat s podporou starosty v přísálí kulturního domu U Boudů výstavu o historii obcí naší městské části. Slavnostní vernisáže se zúčastnilo přes 140 zájemců a s nimi expozici během čtyř dnů zhlédlo kolem čtyř set dalších návštěvníků včetně místních školáků. Pro ně uspořádali autoři na výstavě několik tematických besed. Pro případné další zájemce jsou výstavní panely do konce září ještě k vidění v infocentru, odkud budou v říjnu přemístěny do muzea v Uhříněvsi. Jeho pracovníky naše skromná expozice natolik zaujala, že požádali o její zapůjčení. Mimo to byli autoři nadmíru potěšeni značným zájmem kolovratských občanů, rodáků i hostů našich oslav o výsledky jejich dobrovolné práce.
Slavnostní vernisáž za přítomnosti starosty ing. Marka Ovečky zahájil odborný garant oslav a spoluautor výstavy PhDr. František Dudek, CSc. Navázal na předchozí slavnostní odhalení pomníku s pamětní deskou v místech kolovratské tvrze. Tam jsme si připomenuli místního velmože Mladotu, který před osmi staletími daroval pro spásu své duše ostrovskému klášteru kolovratský dvorec s tvrzí a 4 poddanskými usedlostmi. Tímto činem sponzoroval instituci, která tehdy byla rozhodující morální, vzdělávací a kulturní autoritou. Jeho přístup nebyl tehdy ojedinělý, ale morální hodnota kolo-vratského daru byla během dalších staletí zastíněna řadou násilných politických zása-hů do majetkových vztahů za účelem po-trestání, vypuzení nebo likvidace ideových kritiků a odpůrců. V tomto rámci se nám jeví místní i okolní konfiskace husitské, předbělohorské, pobělohorské i poúnorové. Poslední z nich, provázená nucenou ko-lektivizací, v našich Lipanech výrazně zasáhla do majetků i životů 4 rodin. Předkové jedné z nich tam přitom poctivě hospodařili již od konce třicetileté války.
Mezi uvedenými destruktivními zásahy byl běžný život v našich obcích po staletí podřizován každodenním hospodářským potřebám. Přímo existenční závislost na počasí přitom byla mnohdy natolik stresující, že z četných zápisů kronik můžeme nabýt dojmu, že dříve nebylo snad nikdy hezky. Přírodní pohromy sice byly stejně četné jako nyní, ale byly podrobně zapisovány, zatímco o dobrém počasí se vůbec nepsalo. V dnešních novinách to nevypadá lépe, a to nejen s počasím. A protože nejen prací byli i dříve osadníci živi, nacházeli v rámci četných církevních svátků v obou místních kostelech duchovní útěchu, morální poučení a kulturní vyžití. Další společenské aktivity se zcela přirozeně odbývaly v hospodách. Působení školy se začalo více uplatňovat teprve v posledním století. To se týká i úplného vymýcení negramotnosti.
Vedle zmíněných temných dob místních dějin, prohloubených ještě četnými válkami a epidemiemi, se samozřejmě vyskytovaly i delší přínosné a tvůrčí úseky. K nim jednoznačně patří budování a udržování obou kostelů, odlití a umístění zvonů, zakládání obecně prospěšných spolků v čele s hasiči a sokoly, výstavba školy, nových domů, obecních studní, cest, silnic a železnice a zavedení elektřiny. Význam těchto aktivit je srovnatelný s příkladnými investičními akcemi za posledních 15 let. Za minulá staletí ale docházelo i k některým historickým pochybením, mezi něž patří zejména zbourání gotického kostela roku 1767, zničení zbytku tvrziště koncem 19. století a nedávné zbourání barokní sýpky ve dvoře.
A protože lidé byli a jsou stále stejní, prakticky nepoučitelní a velice různí, projevovaly se i v našich obcích takové poklesky jako mnohoženství, vraždy z lásky i pro majetek, škodlivé praktiky černé magie. Naproti tomu se vyskytovaly i skromné projevy běžné občanské odvahy a sounáležitosti, a to nejen ve vypjatých chvílích našeho národa. Tak tomu bylo např. při záchraně skvostného renesančního zvonu. Zcela stačilo, aby se místní kovář při plnění příkazu okupantů na sejmutí tunového kolosu nebál udělat ze sebe nešiku a hlupáka a nikdo jiný se k tomu nenašel. Tak už to v životě chodilo a chodí a o tom všem a mnohém dalším vypovídá nejen připravená výstava, leták se stručnými dějinami našich obcí, články ve Zpravodaji a zejména připravovaná výroční publikace. Úvodní slovo zakončil dr. Dudek přáním, aby toto vše nejen občany a další zájemce zaujalo, ale přivedlo je i k zamyšlení.        
Poté předal slovo dalšímu z autorů výstavy a nadšenému organizátoru našich oslav Jiřímu Missbichlerovi. Ten připomněl předchozí snahy o zpracování místních dějin a vznik záměru na uskutečnění oslav historického výročí. Jako kronikář místního Sboru dobrovolných hasičů začal studovat materiály z obecní kroniky, založené roku 1923, a shromažďoval staré fotografie, pohlednice, písemné materiály ze života obce a zaznamenával vzpomínky nejstarších pamětníků. Přitom nezapomínal ani na Lipany. Jako člen hasičského sboru navázal na kolegu Josefa Svobodu, který již v roce 1937 sepsal do hasičského almanachu stručnou historii Kolovrat a přitom vyjádřil naději, že jeho práci někdo dokončí. To mu dalo podnět pro další snahy. Velkým zklamáním přitom bylo zjištění, že stará pamětní kniha Kolovrat a Tehoviček je nenávratně ztracená. Stejně dopadla i první školní kronika. Nakonec se mu podařilo shromáždil takové množství obrazového a písemného materiálu, že to vydalo na dvě hojně navštívené výstavy, které uspořádal za pomoci Jana Jindry. Na ně navazovala i výstava ke stému výročí místní školy. V roce 2001 předal starostovi 22 objemných šanonů s uspořádanými a popsanými fotografiemi z událostí v obci a 3 šanony s dalšími doklady pro archiv úřadu naší městské části. V této činnosti našel podporu u tehdejšího místostarosty ing. Jaroslava Břečky. Společně se zajímali o historii naší obce i jejího okolí. Opatřili si starší i novější literaturu a nadšeně a systematicky shromažďovali další podklady a materiály pro souhrnné zpracování dějin Kolovrat a Lipan. Zároveň upozornili vedení obce na slavné výročí a na jeho význam pro obec. Přitom hledali někoho, kdo by shromážděné materiály mohl kriticky utřídit, vyhodnotit, doplnit a souhrnně a zajímavě je zpracovat pro potřeby zamýšlené výroční publikace a výstavy. Když se dověděli, že dr. Dudek je nejen znalcem bylin, ale i dějin a že již zpracoval publikaci k podobnému výročí své rodné obce, zaměřili se tímto směrem. Nesměle ho požádali o pomoc a spolupráci, protože věděli, že to bude stejně jako oni dělat zdarma. To mu nevadilo, ale i po oslovení panem starostou z určitých důvodů váhal. Pak v něm ale převážila profesní čest, zájem o naši obec a o podporu dobré věci a doslova na poslední chvíli se zapojil do organizace oslav a zpracování místních dějin. Na výzkum v archivech sice již bylo málo času, ale přesto se nám ještě podařilo vedle fotokopie listiny z roku 1205 s prvním dokladem o Kolovratech a rozměrného barevného plánu katastru z roku 1841 objevit doklad o gotické kapli sv. Prokopa a unikátní barevné vyobrazení Kolovrat s popisem a původní podobou starého kostela z roku 1722. Následné kritické vyhodnocování a souhrnné zpracování veškerého shromážděného materiálu k dějinám našich obcí od 12. do 19. století pak zabralo několik měsíců pilné práce. S jejími výsledky se již početní zájemci seznámili během jarního cyklu přednášek v knihovně. Přes některá nedorozumění, publikovaná ve Zpravodaji, je možno konstatovat, že Kolovraty se mohou pochlubit odborně zpracovanou a víceméně slavnou historií. Při této náročné práci uvedené trojici dobrovolných nadšenců vydatně pomáhali zejména Petr Bartoš s manželkou a Tomáš Bezouška. Vznikla tak neformální skupina zájemců o historii a tradiční hodnoty, jež pro lepší komunikaci s úřady přikročila k založení občanského sdružení Spolek Kolowrat.
Atmosféru vernisáže stylově zpestřovali a dotvářeli hudbou i zpěvem starobylých balad hráči na středověké nástroje v čele s nezapomenutelným niněristou. Jeho nástroj nebyl pro naše oslavy zvolen náhodně, protože jeden z jeho původních názvů je obsažen i v pojmenování Kolovrat.
Před otevřením výstavy se ještě ujal slova pan starosta, aby předal čtyři pamětní medaile, vydané k slavnému výročí. Spolu s diplomem je udělil za obětavou práci pro obec ing. Jaroslavu Břečkovi a Jiřímu Missbichlerovi. Další medaili obdržel Jaroslav Komárek jako nejstarší občan a rodák z Kolovrat a Miloslav Řehák jako potomek nejstaršího rodu z Lipan. Tato ceremonie proběhla tak rychle a úsporně, že mnozí diváci ani nepostřehli, za co byli čtyři oslavenci odměněni. Zatím se tedy v Kolovratech za ocenění dobrovolných občanských aktivit s medailemi poněkud šetřilo. Více bylo při večerní veselici pamatováno na finanční sponzory. Vzhledem k počtu vyrobených kusů a k vysoké úrovni zpracování má tedy vedení obce o čem přemýšlet bez ohledu na to, že část nákladu je prodejná.
Po malé slavnosti už opravdu nezbývalo nic jiného než odhrnout posuvnou stěnu do přísálí, a tak otevřít výstavu. Projevy početných návštěvníků byly natolik spontánní, že bylo raději upuštěno od původně zamýšleného odborného výkladu a besedy s přítomnými pamětníky. Doufáme, že nám to nemají za zlé a že přijmou náhradní pozvání na některou z připravovaných podzimních besed v knihovně. K výstavě ještě připomínáme, že autorem odborné části je dr. Dudek a autorem výtvarného zpracování a technického řešení Petr Bartoš. Oběma přitom významně pomáhali pánové Břečka a Missbichler, kteří se zejména zasloužili o poutavou doprovodnou instalaci kronik a mnoha dalších materiálů na několika stolech. Mile nás překvapila a potěšila i přítomnost spoluzakladatelky muzea a galerie v Uhříněvsi Libuše Votavové a kronikářky Prahy 15 Marie Zdeňkové, jež se o naší práci pochvalně vyjádřily.

František Dudek
Jiří Missbichler