MQ Bezkolencová březová doubrava

Stručná charakteristika
Acidofilní březová doubrava s bezkolencem rákosovitým (Molinia caerulea subsp. arundinacea) představuje trvalé, vesměs maloplošně rozšířené lesní společenstvo pseudooglejených půd v pahorkatinném stupni subkontinentální části Evropy.  
   
Struktura a druhové složení
Za přirozených poměrů má toto společenstvo třípatrovou strukturu. Fyziognomii stromového patra určují listnáče. V porostech blízkých přirozenému stavu je na území Prahy dominantní dřevinou dub Ietní (Quercus robur), příměs tvoří bříza bělokorá (Betula pendula). Lokální hojnější výskyt dubu zimního (Quercus petraea) je pravděpodobně důsledkem Iesnického zásahu. Na menších plochách se stagnující vodou a vyšší vrstvou surového humusu s tendencí k rašelinění dominuje bříza pýřitá (Betula pubescens). V kulturních faciích převládá borovice sosna. Keřové patro je jen místy bohatěji vytvořeno; hlavními zástupci jsou zmlazené dřeviny stromového patra a krušina olšová (Frangula alnus). Aspekt bylinného patra ovládá bezkolenec rákosovitý (Molinia caerulea subsp. arundinacea), z dalších indikátorů těžších půd je hojně roztroušena vrbina obyčejná (Lysimachia vulgaris). Pro asociaci je významné vysoké zastoupení acidofytů, jako jsou: metlice křivolaká (Deschampsiajlexuosa), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), černýš luční běžný (Melampyrum pratense subsp. pratense), kostřava ovčí (Festuca ovina), jestřábník Lachenalův (Hieracium lachenalii) a vřes obyčejný ( Calluna vulgaris). V mechovém patře převládá na sušších stanovištích travník Schreberův (Pleurozium schreberi) a ploník ztenčený (Polytrichumformosum), na vlhčích ploník obecný (Polytrichum commune); deprese s nahromaděnou srážkovou vodou zarůstají rašeliníkem -nejčastěji rašeliníkem kostrbatým (Sphagnum squarrosum).  
   
Rozšíření a výskyt
Bezkolencová březová doubrava je v českých zemích rozšířena jen vzácně na malýchplochách (NEUHAuSL et NEUHAUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1967). Kromě lokalit z pražského okolí byla zaznamenána v Brdské vrchovině (SAMEK 1955) a na Třebechovické tabuli (MIKYŠKA 1963, 1968), na Moravě pak v Ostravské pánvi (NEUHAUSL etVICHEREK 1960, VICHEREK 1962).
Jako víceméně přirozené lesní společenstvo je dnes tato asociace rozšířena na území Prahy pouze v lese Vidrholci u Klánovic (plošně největší výskyt) a v Háji u Běchovic. V kulturní facii s borovicí lesní a borůvkou v podrostu se vyskytuje maloplošně uvnitř bikových doubrav v Kunratickém lese (plochy nebylo možno v měřítku mapy zachytit).
Tato jednotka byla rekonstruována na malých plochách v jihovýchodní části území Prahy v mělkých terénních depresích, na těžších hlínách (okolí Stěrbohol, Kolodějí, Rozkoše a Hrnčíř). Uvnitř polních kultur se její polohy prozrazují, zejména po vydatnějších srážkách,dlouho přetrvávající vodou na povrchu půdy a následkem toto špatným vývinem nebo úplným vyhynutím polních plodin.