MC Černýšová dubohabřina

MCt Černýšová dubohabřina - typická 

MCp Černýšová dubohabřina - prvosenková  

MCl Černýšová dubohabřina - biková  
     
     
Stručná charakteristika
Dubohabrové háje s příměsí náročnějších listnáčů (lípy srdčité, javorů, jasanu aj., ve vyšších polohách též jedle) a s převahou mezofilních druhů v bylinném patře. Černýšová dubohabřina představuje klimaxovou vegetaci na středně vlhkých, mezo- až eutrofních půdách hnědozemního typu v nížinách a v pahorkatinném stupni České vysočiny. 
   
Struktura a druhové složení
Společenstva přirozené skladby mají většinou zapojené stromové a bylinné patro; keřové patro pokrývá jen malý podíl plochy (ca 5 % nebo méně), s výjimkou světlin a porostních okrajů. Skladba stromového patra závisí na způsobu hospodaření. Ve vysokokmenných porostech převládá vesměs dub zimní (Quercus petraea), na těžších půdách, ovlivněných pomalu zasakující srážkovou vodou, dub letní (Q. robur), ve výmladkových porostech převládá
habr (Carpinus betulus). Pravidelně k těmto vůdčím dřevinám přistupuje lípa srdčitá (Tilia cordata), na strmějších svazích javor klen (Acer pseudo-platanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vzácně ve stinných polohách buk (Fagus sylvatica). V mladších stadiích bývá přimíšena bříza bělokorá (Betula pendula). V keřovém patře bývají pravidelně zastoupeny druhy stromového patra, k nimž se druží nejčastěji líska obecná (Corylus avellana), hloh ostrotrnný (Crataegus oxyacantha), svída krvavá (Cornus sanguinea) aj.
Stav a skladba keřového patra je závislá na způsobu hospodaření a stavu péče o porost. Bylinné patro je obvykle druhově bohaté. V dobře vyvinutých poros- tech bývá zastoupeno 45 až 55 druhů. Asociaci lokálně diferencují svízel lesní (Galium sylvaticum), jaterník podléška (Hepatica nobilis) a černýš hajní (Melam- pyrum nemorosum). Mechové patro bývá zastoupeno jen s nízkou pokryvností nebo chybí. Na území Prahy se tato asociace dochovala převážně jen v ochuzených a silně ovlivněných porostech (výmladkové hospodaření, rekreace, dříve pastva) nebo ve fragmentech. Její diferenciální druhy vystupují většinou jen ojediněle nebo chybějí, druhová pestrost je podstatně snížena. Do společenstva zde pronikají ve větší míře též druhy acidofilní, druhy travinných fytocenóz i neofyt netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), vesměs na úkor druhů svěžích listnatých hájů.  
   
Rozšíření a výskyt
Černýšová dubohabřina představuje subkontinentálně laděnou asociaci dubových habřin střední Evropy s centrem rozšíření v Čechách, pronikající na západní Moravu, na sever do sušších a teplejších oblastí východního Německa a západního Polska. V celém areálu je silně zatížena lidskou činností, a proto ustoupila zemědělské půdě, sídlům a průmyslovým aglomeracím, komunikacím a jiným antropoekotopům. Zbytky relativně přirozených čemýšových dubohabřin se dochovaly jen v polohách málo vhodných pro zemědělství a zástavbu, např. na svazích úzkých údolí, na půdách méně úživných nebo hůře obdělavatelných (těžší hlíny}, a proto reprezentují jen okrajové až extrémní případy asociace.
Typická černýšová dubohabřina zaujímala sprašové plošiny na severovýchod- ním obvodu Prahy a bohatší hnědozemní půdy úživných substrátů. Ve zbytcích se dochovala v údolí Sáreckého potoka, v Prokopském údolí, v Chuchelském háji, ve Vinořském parku a v okrajových částech Satalické bažantnice, fragmentámě i jinde. Porosty jsou však většinou silně narušeny, ovlivněny zaváděním dřevin společenstvu cizích a v posledních letech též pronikáním netýkavky malokvěté (Impatiens parvi.flora}.
Prvosenková černýšová dubohabřina je vázána na karbonátové nebo jiné eutrofní půdy v prostoru Barrandienu a České křídové tabule, popř. na jižních svazích překrytých spraší. Narušené zbytky se dochovaly v Radotínském a Prokopském údolí. Většina poloh je buď odlesněna nebo osázena nevhodnými dřevinami, které silně ovlivňují přirozenou skladbu bylinného patra.
V pražském území se dochovaly jen malé zbytky bikových čemýšových dubohabřin v údolích potoků, prorážejících břidlice, droby a jiné chudší substráty (Břežanský důl, Kunratický les, údolí Botiče}, v údolí Berounky, na svazích údolí Vltavy a jejich přítoků, na mírných sklonech v 1ese Vidrholci u Klánovic