LF Biková bučina

Stručná charakteristika
Biková bučina představující acidofilní, druhově chudé klimaxové společenstvo minerálně chudých silikátových půd převážně v podhorském stupni.  
   
Struktura a druhové složení
Porosty této jednotky mají velmi jednoduchou vertikální strukturu. Obvykle bývá vyvinuto pouze stromové a bylinné patro, keřové patro pouze na prosvětlených místech. Ve stromovém patře převládá buk lesní (Fagus sylvatica), přimíšen bývá místy dub zimní (Quercus petraea).
Půda bývá pokryta často značnou vrstvou opadu, a proto v bylinném patře roste málo druhů, většinou s nízkou pokryvností. Zastoupeny bývají především acidofilní druhy dobře snášející sucho: bika bělavá (Luzula luzuloides), metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), lipnice hajní (Poa nemoralis), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), rozrazillékařský (Veronica officinalis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), jestřábník lesní (Hieracium murorum). Na místech bez opadu se vyskytují i mechorosty a často semenáčky dřevin, především buku. 
   
Rozšíření a výskyt
Biková bučina se v českých zemích vyskytuje v podhorském stupni, vzácně sestupuje i do pahorkatinného stupně.
Na území Prahy byla nalezena pouze na severním a severozápadním svahu o sklonu 15-25° v oboře Hvězda; výskyt je podmíněn chudými půdami na pískovci a mezoklimatem (svah údolí). Nadmořská výška je kolem 230 rn. Tento výskyt patří k nejnižším v Čechách, a proto by zasluhoval i studium historických pramenů týkajících se obhospodařování obory Hvězda. Bukje zde vitální, stromy dosahují značných rozměrů. O vhodných stanovištních poměrech pro buk svědčí i jeho hojné a přirozené zmlazování.