CQ Tolitová doubrava

Stručná charakteristika
Stručná charakteristika Teplomilná subxerofilní edaficky a mezoklimaticky podmíněná doubrava na slunných, strmých, často skalnatých svazích se silikátovými půdami v pahorkatinném stupni. V komplexu s těmito doubravami se vyskytuje smolničková doubrava jakožto xerofilní zakrslá doubrava na slunných horních hranách svahů s mělkou oligotrofní skalní půdou.  
   
Struktura a druhové složení
Tolitová doubrava představuje světlý svahový les, většinou málo vzrůstavý. Ve stromovém patře převládá dub zimní (Quercus petraea), ve vlhčích porostech bývá vtroušen habr obecný (Carpinus betulus). V přirozených porostech bývá přimíšen i jeřáb břek (Sorbus torminalis) a lípa srdčitá (Tilia cordata), v kulturních faciích se vyskytuje hojně borovice sosna (Pinus sylvestris), na území Prahy často trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Keřové patro bývá druhově dosti bohaté, ale v dobře vyvinutých porostech nedosahuje většinou příliš vysoké pokryvnosti. Vedle mladých jedinců dubu se v něm uplatňuje hlavně ptačí zob obyčejný (Ligustrum vulgare), růže šípková (Rosa canina) a hloh jednosemenný (Crataegus monogyna s. 1.). Pro bylinné patro, většinou nepříliš husté, je příznačná kombinace několika druhových skupin. Vedle subxerofilních druhů svazu Quercion pubescentipetraeae a řádu Quetcetalia pubescentis bývá pravidelná příměs acidofytních druhů acidofilních doubrav (Genisto germanicae- Quercion), ale i druhů hájových (ze svazu Carpinion), zvláště u vlhčích forem společenstva. V sušších faciích bývá převládajícím druhem kostřava ovčí (Festuca ovina), ve vlhčích lipnice hájní (Poa nemoralis). Diferenciálním druhem asociace je tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). I tento druh ale přesahu- je do jiných xerofytních a subxerofytních společenstev. Mechové patro bývá v přirozených porostech vyvinuto málo a nebývá příliš druhově bohaté, častějším druhemje rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme). Od šipákových doubrav osídlujících obdobná stanoviště, ale na vápnitých nebo bázemi bohatých půdách, se tolitové doubravy odlišují absencí dubu šipáku (Quercus pubescens) a dalších submediteránních druhů.
Smolničková doubrava má rovněž málo produktivni stromové patro většinou ještě horší bonity, fragmentárně vyvinuté keřové patro a bylinné patro vesměs s nízkou pokryvností. Mechové patro však bývá, na rozdíl od tolitové doubravy, pravidelně přítomno. Náročnější druhy tolitových doubrav jako tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) .nebo kopretina chocholičnatá (Tanacetum corymbosum) chybějí, zato jsou hojněji zastoupeny acidofyty jako bika bělavá (Luzula luzuloides), metlice křivolaká (Deschampsiaflexuosa) a vřes obyčejný (Calluna vulgaris). Indikačně významnými druhy jsou smolnička obyčejná (Lychnis viscaria), kokořík vonný (Polygonatum odoratum) a silenka níci (Silene nutans), které odlišují tyto doubravy od bikových a vřesových doubrav. 
   
Rozšíření a výskyt
Tolitová doubrava je v českých zemích rozšířena zejména na okrajích xerotermních oblastí, neosídluje však větší plochy. Veskrze jde o teplejší a sušší stanoviště ve stupni dubohabrových lesů.
Na území Prahy byly tolitové doubravy rozšířeny poměrně hojně v horních, slunných částech strmějších svahů na půdách s bezkarbonátovým podložím. Kromě svahů údolí Vltavy a Berounky kryly tolitové doubravy i strmější svahy údolí Botiče, Kunratického a Libušského potoka a Břežanského dolu; menší ostrůvky byly i v údolí Rokytky (Vysočany, Kyje, Hrdlořezy, Sv. Markéta u Královic), Říčanského potoka (u Podleského rybníka), Motolského potoka (až na Petřín), Šáreckého potoka a na jižních svazích výraznějších pražských vyvýšenin (vrch Žižkov, Bohdalec). Přirozené porosty se zachovaly jen v okrajových částech města. Dosud se s nimi setkáváme např. v údolí Berounky u Radotína, nad Kunratickým potokem, v Břežanském dole aj.
Smolničkovou doubravu uvádí z území Prahy BlAŽKOVÁ (1989), a to z chráněného území Staňkovka u Radotína.