CA - Bažinné olšiny

    
Stručná charakteristika
Edaficky podmíněná společenstva olšin na rašelinných půdách typu fen nebo na půdách typu anmór s hladinou podzemní vody při půdním povrchu nebo dočasně nad ním. 
   
Struktura a druhové složení
Bažinné olšiny představují čtyřpatrové fytocenózy s dominantní olší Iepkavou (Alnus glutinosa) ve stromovém patře. Podíl ostatních dřevin, např. střemchy, břízy, jasanu nebo jeřábu je zanedbatelný .V keřovém patře se nejvíce uplatňuje krušina olšová (Frangula alnus), často zde nalézáme rovněž olši Iepkavou (Alnus glutinosa) a střemchu hroznovitou (Padus avium), popř. mnohé dřeviny mezofilních Iistnatých Iesů, pronikající sem z kontaktních porostů. Charakter bylinného patra určují druhy vlhkomilných a bažinných společenstev. Časté jsou zvláště prvky třídy Phragmito-Magnocaricetea. Příslušnost jednotlivých porostů ke svazu Alnion glutinosae zde indikuje výskyt karbince evropského (Lycopus europaeus) a Iilku potměchuti (Solanum dulcamara), popř. šišáku vroubkovaného (Scutellaria galericulata). Mechové patro je druhově velmi pestré a často pokrývá až 1/4 plochy porostu. 
   
Rozšíření a výskyt
Bažinné olšiny jsou vázány svým výskytem především na mělké terénní deprese nížinného až podhorského stupně českých zemí. Častěji je nalézáme jen v jihočeských pánvích a na České křídové tabuli (zvl. v labské a orlické nivě a na Dokesku), řidčeji též ve Vněkarpatských sníženinách a na Českomoravské vrchovině.
Na území Prahy se dnes vyskytují jen fragmentárně v ploché východní části, např. v okolí Vinoře a v lese Vidrholci u Klánovic, většinou uvnitř komplexů střemchových jasenin.